Lahore, Pákistán
Seděla před vchodem do paláce v pákistánském Lahore. Před sebou měla stříbrnou misku na drobáky a přes hlavu černý šátek. Od rána kolem ní musely projít už stovky turistů, její miska však stále zůstávala prázdná. Žebrání a spolehnutí se na dobrosrdečnost těch šťastnějších je ve východních společnostech instituce svého druhu. Setkáte se s ní v každém větším městě a statisícům, ne-li milionům lidí umožňuje holé přežití. Západní turista se však musí ve většině případů dost obrnit, jinak by se tu rozdal už po několika dnech.
Lahore, Pákistán
Dveřmi paláce se do potemnělé místnosti dralo sluneční světlo a rozkládalo se na hliněnou zem. Palác už dávno neobývá panovník a jeho služebnictvo. Život tu tak reprezentují jen nohy turistů a jejich průvodců, když se procházejí po rozlehlém areálu paláce.
Wagha Border, Indie
Na jediné otevřené hranici mezi Pákistánem a Indií se každý den při východu a při západu slunce schází tisíce lidí k absurdnímu obřadu. Vojáci obou států v určitou chvíli vypochodují ze svých kasáren, vydají se ostrým krokem za hlasitého křiku diváků směrem k hranici sousední země. Brány se na krátkou chvíli otevřou. Obě země demonstrativně sundají vlajku a vojáci ji obřadně odnesou. V záři zapadajícího slunce řvou tisíce hrdel, aby druhé straně daly najevo, že oni jsou dnes ti silnější a početněji zastoupení. Za publikem stojí vlajkonoši. Hodinu po všem se celý areál zase vyprázdní. A až do dalšího ceremoniálu je tu zase pusto prázdno – až na pár turistů přecházejících hranice a dělníků, kteří překládají zboží z jedněch nákladních aut na druhá, protože náklaďáky nesmějí přejet přes hraniční čáru.
Amritsar, Indie
Sikhové, příslušníci jednoho z nejmladších náboženství, se po tisících schází na jejich nejsvatějším poutním místě u Zlatého chrámu ve městě Amritsar na severu Indie. Tenhle stál v průjezdu v centru města. Přerušil svoji práci a zadíval se na mě. Naše pohledy se na chvíli setkaly a i když vůbec neotevřel ústa, řekl toho vlastně docela dost.
Haridwar, Indie
Scházeli jsme právě cestou od jednoho z hinduistických chrámů, který se tyčí nad městem Haridwar. Z ničeho nic jsme se dostali do čtvrti obydlené těmi nejchudšími. V boudách se střechou pokrytou igelity, které na svém místě drží všechno, co v okolí našli, se tísní spousta dospělých i dětí. Jejich život je neustálým bojem o přežití, ale perou se s tím statečně a ještě jim zbývá čas na zábavu a hry.
Varanasi, Indie
Při východu slunce plujeme na lodi kolem ghatů ve svatém hinduistickém městě Varanasi. Tisíce Indů sem přicházejí vykonat rituální koupel ve vodách Gangy – matky všech řek. Noří se do světle hnědé tekutiny, která sice neočistí jejich tělo, ale jejich duši určitě.
Bal Ashram, Indie
Bal Ashram je rehabilitační centrum ve státě Radžastán. Minimálně na rok, ale i déle tu žije asi sto padesát chlapců mezi šesti až osmnácti lety z různých částí Indie. Spojuje je to, že jako děti někde pracovali. Jejich rodiče však souhlasili s radami sociálních pracovníků a rozhodli se poslat je sem do centra. Tady se učí číst, psát počítat ale i základy některých řemesel.