První dubnovou neděli se nad Pražským hradem vedle prezidentské standarty třepotá vlajka s hvězdami a pruhy. „It's a beautiful day. Sky falls, you feel like. It's a beautiful day. Don't let it get away," zní z reproduktorů píseň Beautiful Day od U2. Jak příznačně pro toto dopoledne. Za prozatím prázdný řečnický pult si za pár minut stoupne nejmocnější muž planety a přednese zásadní projev k Evropě i k celému světu.
Na pódiu právě hraje Robert Křesťan. „Podívej, teď vybrnkává sólo pro Obamu," baví se vedle mě dva středoškolští studenti. „No, jo. Vůbec toho chlapa neznám. Ale ještě že nepozvali Karla nebo Helenu," odvětí jeho spolužák. Lidé jsou napjatí, sem tam se dohadují o tom, kdo kde stál dřív. Někteří z nich tu totiž stáli už od rána, aby viděli muže, kterému se v časech všemožných krizí daří vracet nejen Američanům naději. Osazenstvo je tu vskutku mezinárodní, takže kromě angličtiny slyším kolem sebe co chvíli španělštinu i francouzštinu.
Krátce po desáté hodině přichází na tribunu prezident Klaus. Z publika se začíná ozývat pískot. „Kdo je ten pán, na kterého ti lidi pískají?"ptá se mě blonďatá Angličanka. „To je český prezident," odpovídám a snažím se jí popsat jeho aktivní angažmá při pádu vlády a v současné politické situace. Poděkuje, ale zjevně tomu pořád moc nerozumí.
Za několik minut už ale přichází hlavní hvězd dopoledne. „Dámy a pánové přichází Barack Obama a Michelle Obamová," ozve se z reproduktorů. Dav propuká v jásot jako při rockovém koncertu. Barack Obama je zkušený a excelentní řečník, takže od první minuty, kdy začne chválou Prahy, České republiky, prezidenta Masaryka i Sametové revoluce, má publikum na svojí straně.Jako první vážnější téma volí boj proti změnám klimatu. "Přišel čas, abychom chránili naši planetu, abychom změnili způsob, jak využíváme energii. Musíme snížit závislost světa na fosilních palivech, musíme hledat alternativní zdroje energie. USA jsou připraveny převzít svou vedoucí úlohy. Národy se musí sjednotit v boji za budoucnost planety…," vyzývá prezident státu, který se stále zdráhá připojit ke Kjótskému protokolu. Je mi líto, že v tu chvíli nevidím do tváře českému prezidentovi. Toto Obamovo prohlášení beru totiž za skoro významnější prvek než následnou část věnovanou výzvě k celosvětovému stažení jaderných zbraní.
Svět se může změnit
„Existence tisíců jaderných zbraní je největším nebezpečím od konce studené války."
„Celé 20. století jsme bojovali za svobodu, teď bojujeme za bezpečnost…"
„Já nejsem naivní. Vím, že toto úsilí může trvat celý můj život. Ale my musíme ignorovat hlasy, které tvrdí, že se svět změnit nemůže. My musíme tvrdit, že se změnit může."
To jsou věty, které zazněly v části věnované jaderným zbraním. Kromě nich Barack Obama upřesnil několik kroků vedoucích ke snížení počtu jaderných zbraní ve světě. Ty zahrnují vyřazení jaderných zbraní ze systému národní bezpečnosti USA, zavření smlouvy o snížení arzenálů jaderných zbraní v Rusku, Spojených státech a následně i v dalších zemích.
Spojené státy by také měly ratifikovat smlouvu o zákazu jaderných zkoušek a posílit postavení Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z roku 1968. Prezident Spojených států také zmínil, že se bude snažit prosadit smlouvu, která by zamezila výrobě i šíření materiálu, který může sloužit k výrobě jaderných zbraní. Za čtyři roky by také měl být zajištěn veškerý jaderný materiál, který po světě nelegálně koluje.
Jak už Obamův projev komentovaly první deníky, jeho snaha je opravdu záslužná, ale těžko říct, jestli se může podařit ji naplnit. Země jako Írán, Severní Korea, ale Izrael a Rusko se jen těžko vzdají své moci zabalené do jaderných hlavic. Ano, zbytek světa se může společnými silami snažit o omezení výroby jaderných zbraní, ale „jaderná koalice" zemí, které tyto zbraně vlastní, je sama o sobě dost silná na to, aby tomuto tlaku odolala.
Ze závěru projevu mi v hlavě utkvěla část o tom, že slova musí mít svou váhu. Můžeme být rádi, že zazněla právě z úst nejmocnějšího politika planety. Ale o tom, jakou váhu bude Obamova pražská výzva mít, se přesvědčíme až v následujících měsících.
Good match, Barack
Projev skončil. Davy přihlížejících odcházejí z Hradčanského náměstí a dva mladíci si říkají: „Teď bych si s ním rád šel plácnout jako v basketbale a řekl mu „Good match, Barack".
