Poklidný březnový sobotní večer rozčeřila Britům nepříjemná zpráva. Okolo půl desáté byli v kasárnách v severoirském hrabství Antrim zastřeleni dva vojáci a zraněni další čtyři lidé. Tato zpráva nabyla na významu tím, že se jedná o Severní Irsko. Tato oblast má za sebou desítky let nepokojů a podobných útoků. Většina lidí si však myslela, že tyto útoky s nadějně se vyvíjejícím mírovým procesem skončily. Obavy se potvrdily k večeru, kdy se k útoku přihlásila teroristická skupina Pravá IRA odštěpená od legendární Irské republikánské armády (IRA).
Čtyřicet kulek v Massareene, jedna v Craigavonu
Útočníci vjeli do kasáren Massereene spolu s dodávkou rozvážející pizzu. Tu si objednali dva britští vojáci těsně předtím než měli odletět na misi do Afghánistánu. Když donášková služba přijela, vystoupili z poblíž zaparkovaného auta muži se samopaly a začali střílet. Podle svědků padlo na 40 výstřelů. Výsledek: dva mrtví vojáci a čtyři zranění civilisté.
Od sobotního večera se tak ve všech britských médiích pravidelně objevovaly podrobnosti o útoku, odsuzující reakce a horečně se diskutovalo o tom, zda může útok ohrozit probíhající mírový proces.
Jen dva dny poté přišel další šok. V úterý ráno oznámila další ze skupin odštěpených od IRA nazvaná Pokračování IRA, že její lidé mají na svědomí vraždu policisty, která se stala v pondělí večer v Craigavonu asi 40 kilometrů jihozápadně od Belfastu. "Dokud bude Británie v Irsku, budou tyto útoky pokračovat," napsali představitelé skupiny britské agentuře Press Association. Obětí byl sedmatřicetiletý policista. Byl zastřelen, když vystupoval ze svého auta, poté co přijel na místo kam ho z žádostí o pomoc zavolal „zranitelný příslušník obyvatelstva".
Ještě v úterý odpoledne britští policisté zadrželi v Craigavonu v souvislosti s případem osmnáctiletého mladíka a poté i sedmatřicetiletého muže. Podle britských médií spolu obě organizace, Pokračování IRA i větší Pravá IRA, spolupracují a do velké míry se překrývají.
Jsme u kroku číslo čtyři
Oba útoky byly hromadně odsouzeny všemi stranami, které jsou zapojeny do mírového procesu v Severním Irsku. Premiér Gordon Brown označil útok za „zbabělý" a dále řekl, že „žádní vrahové nemohou mírový proces vykolejit." „Střelba byla špatným a kontraproduktivním útokem na mírový proces. Strůjci tohoto útoku nemají žádnou podporu a nemají strategii, jak sjednotit Irsko," řekl BBC předseda severoirské nacionalistické strany Sinn Féin Gerry Adams. Tato strana byla v minulosti v úzkém spojení s irskou republikánskou armádou. Na začátku devadesátých let se jej však její představitelé zřekli a zapojili se do mírových rozhovorů, které vyvrcholily Belfastskou dohodou (podrobněji v textu Historie konfliktu v Severním Irsku na konci článku)
Gerry Adams je však v současnosti napadán za to, že odmítal nedávná upozornění šéfa severoirské policie o vzrůstající aktivitě republikánských extremistů. Adams šéfa policie dokonce obvinil z šíření poplašných zpráv. Severoirský policejní šéf Hugh Orde totiž již před několika dny prohlásil, že hrozba útoku v Severním Irsku je nejvyšší za sedm let, po které velí místní policii. Ukázalo se, že jeho obavy byly oprávněné.
Následné komentáře britských médií upozorňují na další zajímavé souvislosti. „Mírový proces ještě není na pokraji kolapsu, ale kombinace zločinnosti v mafiánském stylu a recese je smrtící. Vláda musí urgentně obnovit bezpečnost v Severním Irsku," stojí v redakčním komentáři konzervativního deníku The Daily Telegraph.
V tom samém deníku uvádí Kevin Tool, expert zabývající se Irskou republikánskou armádou, že geneze vzniku každé násilné organizace republikánské armády má podobné kořeny. „Prvním krokem je vytvoření armádní rady doprovázené výběrem vůdčí osobnosti. Druhým je vytvoření organizace s pevnou hierarchií. Třetím krokem pak bývá vykrádání bank, získávání finančních prostředků a plánování útoků. Čtvrtým krokem bývá samotný útok jako oznámení toho, že je organizace funkční.V případě Pravé IRA jsme tedy zřejmě u kroku číslo čtyři."
Jednotně proti teroru
Klíčové pro další vývoj však bude zřejmě to, jak se zachovají političtí představitelé Severního Irska, kteří se zatím od teroristických útoků distancují. „Existuje tu však potenciál, že současný bezpečnostní problém eskaluje do většího problému politického. Všechny strany teď vědí, že nebezpečí porušení těžce dosažené dohody by dalo atentátníkům přesně to, co chtějí. Bude proto zajímavé sledovat spolupráci dvou politických lídrů Severního Irska prvního ministra Petera Robinsona a jeho zástupce Martina McGuinesse. To bude klíčový indikátor toho, jak velký politický problém vraždy v Antrimu vytvořily," uvádí analýza BBC.
První snahy o rozštěpení politické reprezentace Severního Irska představují právě zmíněné kritiky strany Sinn Féin. Je dobře, že britští i severoirští politici zatím vystupují s pevnou vírou, že útoky nezabrání pokračování mírového procesu. Musí se však připravit na to, že ti, kterým se to nelíbí, se s pokračujícími jednáními budou pokoušet o další krvavé útoky.
V dnešní době si totiž lidé žijící v konfliktních místech zřejmě bohužel nikdy nebudou moci být jisti trvalým mírem. Možnost dostat se ke zbraním a vyjádřit svůj protest pomocí teroristických praktik je totiž tak snadná a těžko předem zabranitelná. Řešením by neměla být ani masivnější účast vojáků v ulicích, na kterou mají obyvatelé Severního Irska neblahé vzpomínky ze sedmdesátých let. I tehdy vojáci v ulicích situaci spíše zhoršili.
Důležité bude i to, jak se k aktivitám severoirských nacionalistů postaví severoirská i britská veřejnost. Prozatím mají útočníci mezi lidmi minimální podporu, dnes se dokonce objevily první demonstrace proti jejich činům. Mladí lidé, kteří nezažili občanskou válku by podle některých analytiků mohli být náchylnější k radikálním praktikám. Zatím se však ukazuje, že se přiklání spíše k mírovému řešení.
Obyvatelům Severního Irska i zbytku Británie tak nezbývá než popřát toho, čeho je v každém boji proti teroristům: dostatek odvahy, bezpečnosti a trpělivosti. Jak totiž stojí v závěru zmiňované analýzy BBC: „Pro každého zapojeného do vytváření nového Severního Irska jsou to časy zkoušky."
Historie konfliktu v Severním Irsku
Irsko ve starověku osídlili Keltové. Od 12. století byla oblast na severovýchodě ostrova pod vlivem Anglie. Od 16. století sem mířila silná imigrace anglických a především skotských protestantů. Současné politické rozdělení Irska existuje od let 1920-21. V těchto letech, po staletích britské vlády včetně 120 let, kdy bylo celé Irsko spravováno jakožto součást Velké Británie, získalo 26 z 32 irských hrabství nezávislost. Zbývajících šest hrabství na severu, převážně protestantů, se však nechtělo připojit k novému státu a rozhodla se zůstat pod vládou britské koruny. Bylo to hlavně z ekonomických důvodů. Belfast a okolí bylo vyspělou průmyslovou oblastí jako Anglie, což se o zbytku Irska říci nedalo.
Hlavním stoupencem setrvání ve svazku s Londýnem je unionistická protestantská komunita. Převážně katoličtí nacionalisté, ke kterým se hlásí přibližně dvě pětiny obyvatel Severního Irska, touží po sjednocení Irska.
Takzvané Nepokoje nazývané Brity "The Troubles" začaly nakonci šedesátých let. Ve vládě byli zastoupeni prakticky jen unionisté a nacionalisté byli v mnoha oblastech vystavení systematické diskriminaci, která se týkala i hlasovacího práva, bydlení a zaměstnání. Protesty nacionalistů byly tvrdě potlačeny a brzy došlo ke vzniku prvních polovojenských organizací snažících se docílit připojení k Irsku pomocí teroristických praktik.
V roce 1972 byla pozastavena činnost severoirského parlamentu a vlády a britská vláda převzala přímý dohled nad veškerou vládou. Od této doby, s výjimkou krátkého období v roce 1974, kdy byla místní výkonná moc ustanovena na základě sdílení pravomocí, je v Severním Irsku v platnosti systém přímé vlády spadající do pravomoci ministra pro Severní Irsko, který je členem britského kabinetu.
I přes jednání a dohody z let 1973 a 1981 nepřinesla vyřešení situace. Zlomem byla až Společná deklarace z roku 1993, která uváděla, že "Velká Británie se zasadí o demokratické přání většiny obyvatel Severního Irska, ať už v něm upřednostní podporu unie nebo samostatného sjednoceného Irska". 31. srpna 1994 vyhlásila největší republikánská polovojenská skupina Prozatimní IRA "úplné zastavení vojenských operací". Po vyhlášení příměří začala jednání mezi vládami Velké Británie a Irska a politickými stranami spojenými s polovojenskými organizacemi, konkrétně se Sinn Féin a se dvěma loajalistickými stranami: Progressive Unionist Party – PUP a Ulster Democratic Party – UDP.
Mezi lety 1994 až 1998 došlo k několika zvratům, kdy IRA opakovaně zrušila obnovila příměří. Po závěrečné intenzivní fázi jednání bylo v pátek 10. dubna 1998, který shodou okolností připadl na Velký pátek, dosaženo všeobecné dohody. Tato dohoda potvrdila Severní Irsko zůstane součástí Velké Británie tak dlouho, po jakou dobu to bude přáním většiny lidí, kteří v něm žijí. Obě vlády se však také zavázaly, že pokud se v budoucnosti většina obyvatelstva Severního Irska v referendu vyjádří pro vytvoření sjednoceného Irska, obě vlády toto rozhodnutí podpoří a uvedou je v praxi. 22. května 1998 obyvatelé ze severu a jihu Irska v oddělených referendech s velkou většinou podpořili Dohodu z Velkého pátku. V Severním Irsku pro dohodu hlasovalo 71,1 % obyvatel. Na jihu souhlasilo s tím, aby se vláda zapojila do Dohody a aby byly přijaty ústavní změny, které jsou její součástí, 94,4 % obyvatel. Dohromady v celém Irsku svůj souhlas v referendu vyjádřilo 85 % hlasujících.
Zdroj: www.irsko-aktualne.cz