Eli je sedmadvacet. Vloni vystudovala ekonomickou vysokou skolu. Nasla praci v oboru, kterou ale nema moc rada.Ve volnem case se svymi prateli nataci kratke filmy. Jejich sireni je ale v Iranu dost slozite. "Ted uz jen cekam, az si vydelam trochu vic penez, abych si koupila vlastni kameru a pristi rok bych se rada dostala na filmovou univerzitu," rika a urovnava si velke slunecni bryle, ktere krome modreho satku zakryvaji jeji oblicej. Neni prikladem zapalene protirezimni aktivistky, ktera by organizovala protestni demonstrace proti vysledkum voleb, ale rozhodne neni sympatizantkou v minulem tydnu cerstve inaugurovaneho prezidenta Ahmadenizada. "Je to zly clovek. Ja sama jsem proti noseni satku a proti spouste dalsich vec, ale u voleb jsem nebyla.Stejne nic nezmeni," rika Eli odevzdane a pokracuje ve vypraveni o tom, jak nekolik jejich pratel zavreli pri demonstracich. Ona sama na ne prestala chodit, protoze se boji. "Jsem zklamana, ale neverim, ze tu v blizke budoucnosti muze byt neco jinak. Az se pujdete podivat do mesity, modlete se za nasi zemi, at se brzy zmeni."
Co je nabozenske, je dobre
Jeden z mnoha teheranskych parku spaluje odpoledni zar. Kolem projizdi kropici vuz a zavlazuje zeleny travnik i zahony s cervenymi kvety. Je uz sice po pate hodine, ale obrovske vedro bude az skoro do jedenacti vecer. Tak jako kazdy den. Z dalky se k nam blizi starsiholohlavy muz bez vousu. Predstavuje se jako Shaaba. Priseda k nam a ze zlute igelitky peclive vytahuje nekolik let stary vytisk Newsweeku. Chce pomoct s nekterymi slovicky a brzy se dostavame k rozhovoru, ktery nakonec trva vice nez hodinu. Shaabovi je petasedesat, pracuje v mensi tovarne v centru Teheranu jako jao vyrobce damske obuvi. Dost brzy se ukazuje, na jake strane barikady stoji. "Pamatuji si, jake to tu bylo za saha. Anglie a Amerika tu meli obrovsky vliv. Ted jsme svobodni a muzeme si rozhodovat o tom, jake to tu chceme sami," rika klidnym pomalym hlasem bez jedineho zavahani. Ptame se, jestli je tim, co chce ve sve zemi mit treba povinne noseni satku. "No jiste. Jsme islamska republika a pokud islam rika, ze je pro nas lepsi se zahalovat, musime to tak delat. Protoze co je nabozenske, je dobre." Shaaba pokracuje ve sve plamenne reci, ktera ted miri hlavne proti Izraeli: "Chceme byt prateli se vsemi zememi na svete, krome Izraele. Oni okupuji uzemi, ktere jim nepatri. Problem, je ze Spojene staty se nam snazi urcovat, s kym mame byt prateli a s kym ne a to mi nechceme. Zaroven k tomu uzivaji silu a to neni spravne". Kdyz se Shaaba ptame, jestli je podle nej spravne uziti sily proti vlastnim silem, jak se to delo pri nedavnych demonstracich odpovida: "To byla ale uplne jina situace. Na demonstracich byla spousta lidi ze zahranici nebo podporovani britskymi a americkymi tajnymi sluzbami. Nemuzeme nechat pusobit tady ty, kteri chteji rozvratit nasi zem. To byste si ve vasem state take nenechali." "Takze ta samostatnost je pro vas hodne dulezita? Dulezitejsi nez cokoli dalsiho," ptam se. "To urcite," nekompromisne odpovida Shaaba. Rec se dostava i na noveho americkeho prezidenta. "Obama. Obama je nic. To si dobre pamatujte. On je jen loutka, o vsem dulezitem rozhoduji vlivni muzi stojici za zavesy. Ti, kteri vlastni velke firmy a spoustu majetku. Ti ridi dnesni svet. Ne nejaky Obama."
Hleda se osobnost
Treti den v Teheranu ukazuje, ze iranska metropole zustava i po definitivnim uznani vysledku voleb rozdelenym mistem. Vetsina mladych lidi nesympatizuje s prezidentem Ahmanedizadem a na jeho miste by radeji videla jeho soupere Musaviho. I u nej si ale spousta z nich neni jista, jestli by zemi prinsel kyzenou zmenu. A tak se nekteri boji, nekteri cekaji na novou silnou osobnost, ke ktere byse mohli prihlasit. Jsou vsak predevsim zklamani a frustrovani. Spousta z nich mozna priste vubec volit nepujde "Letos volilo asi padesat milionu lidi. Myslim si, ze priste bude volit tak maximalne tricet milionu. A navic si nemyslim, ze by v pristich volbach dovolili Musavimu opet kandidovat," rika mlady prodavac Mahmed, se kterym jsme se dali do reci u mesity nedaleko teheranskeho bazaru. Starsi lide a lide zijici v mensich mestech a na venkove zustavaji nakloneni spise Mahmudu Ahmadenizadovi. Predstavuje pro ne zaruku samostatnosti, jistotu a take stale veri jeho ekonomickym slibum o podpore chudych obyvatel.Ty se mu do jiste miry podarilo naplnit, ale izolovana zeme se stale potyka s celou radou problemu. Nejvetsim z nich je hroziva inflace, ktera cini oficialne 13 procent, ale podle nekterych udaju je ve skutecnosti az petadvacetiprocentni.V zemi jsou velke socialni rozdily mezi bohatymi a chudymi, statni dluh je kolem deseti milard dolaru. Druhe nejvetsi zasoby ropy a plynu na svete teto zemi stejne nestaci, a tak ropu i dovazi a stavi jaderne elektrarny a navic pravidelne strasi okolni zeme i svet svymi prohlasenimi o vlastnim jadernem programu.
I tak je vsak zrejme, ze Iran ceka minimalne jeste nekolik nelehkych let pod Ahmadenizadem. Mladych a neklidnych je stale malo a v soucasnosti zrejme ztratili nadeji i silu k dalsimu tlaku na prezidenta. A tak budeme jeste nekolik let slychat prezidentova silna slova o vymazani Izraele z mapy sveta. Nespokojenost Irancu vsak narusta, takze po pristich volbach muze byt vsechno jinak. I proto, ze Ahmadenizad je ve svem poslednim funkcnim obdobi a oba tabory tak budou muset od zacatku hledat novou silnou osobnost.