Upnutí se většiny českých médií na téma romské kriminality není při bližším pohledu nijak překvapivé. Zajišťuje vysokou čtenost a pozornost čtenářů. Koreluje s negativními postoji, které k Romům má devadesát procent české společnosti. Je to tedy do jisté míry sázka na jistotu. Historicky pochopitelná je u bulvárních médií. Avšak kvalita médií, která si ráda říkají seriózní, je i v tom, že nepodlehnou laciným možnostem získávání čtenářské či divácké přízně a tato témata prostě nevolí. V současnosti se tomu bohužel u většiny celostátních médií (o regionálních ani nemluvě) neděje.
60 násilných činů denně
Pokud se totiž podíváme na policejní statistiky, zjistíme, že v celé republice bylo za první čtvrtletí tohoto roku zjištěno přes 5 500 násilných trestných činů. To znamená, že každý den se odehraje na území celé republiky průměrně šedesátka násilných činů. O kolika z nich se z obrazovek a ze stránek novin dozvíme? A proč mají tak často přednost ty, kdy jsou jejich pachateli Romové? Boj médií o každého čtenáře (zajišťující pro většinu z nich možnost nabízet inzerci za vyšší cenu) pak v některých případech vede až k tomu, že si negativní zprávy o Romech přitahující pozornost média úplně vymyslí (viz nedávný článek redaktora píšícího pro server Parlamentní listy, který si kompletně vymyslel zprávu o uprchlém pokladníkovi nově vzniklé romské strany) nebo uveřejňují i ty, kde byl Rom jako pachatel jen zmíněný samotnou obětí a žádný další zdroj to potvrdit nemůže (aktuální napadení patnáctiletého chlapce v Břeclavi, nebo případ z minulého týdne z Liberce, kde mladá dívka ohlásila na policii, že ji napadli tři Romové a pořezali ji na těle i na oblečení – načež se o několik dní později ukázalo, že si toto obvinění vymyslela a pořezala se sama).
Zajímavý pohled nabízí i návštěva sekce „Krimi“ na stránkách tn.cz. Ta nabízí každý den každých přibližně dvacet minut novou zprávu s kriminálním tématem. Frekvence četnosti těchto zpráv je téměř neuvěřitelná. Ten samý den, kdy došlo k domnělému napadení dívky v Liberci se mezi těmito krimi zprávami objevily například následující: „Agresivní útočníci zbili muže na autobusové zastávce“, „Soud v Plzni začal řešit sérii brutálních znásilnění“, „Dívky (15, 16) s nožem přepadly bar v Přerově, zaútočily na obsluhu“, „Podvodníci obrali stařenku (90) o peníze, dopadli je za pár minut“ nebo „Kluci v hospodě zmlátili starostu i policisty. Skončili v policejní cele“. Do hlavních zpráv a do několika tištěných deníků se z nich dostala nejčastěji ta o dívce pořezané Romy. Proč?
Křivda v Zemi nikoho
Obrovsky nebezpečný je tento přístup získávání čtenářské přízně v místech, kde se obecně hromadí frustrace místních lidí – kde je dlouhodobě vysoká nezaměstnanost, kde lidé nejsou dlouhodobě usazeni a nejsou s místy patřičně srostlí, protože se zde v minulosti často úplně měnila skladba obyvatelstva, kde mají lidé často pocit, že se na ně zapomíná a jejich volání o pomoc s řešením jejich problémů v Praze nebo krajském městě není slyšet.
Zde stačí zasít jakékoli zrnko o nespravedlnosti a výhodách, kterých si místo vás užívá váš soused, nebo o napadení, které jistojistě v rámci politicky korektních obav nebude potrestáno, a to v této živné půdě vyklíčí neskutečně rychle. Zájem a pozornost diváka s každým takovým tématem je tedy zaručena. Co to udělá se společností a náladou mezi obyvateli je už věc druhá, na kterou už však leckteří zaměstnanci redakcí při výběru témat a jejich zpracování tolik nemyslí. Tlak, který je nutí s klesajícími zisky v mediálním světě udržet co největší pozornost, tak bude zřejmě vyšší a vyšší. A odolají mu bohužel zřejmě jen ti nejkvalitnější a nejzásadovější.
Nás ostatní to bohužel bude stát několik dalších milionů vynaložených na policejní opatření při protestních akcích.
PS: Pokud by vás toto téma zajímalo podrobněji, doporučuji k přečtení nedávno vydaný sborník „Násilí z nenávisti – Rasismus a média“ s podtitulem „Jak nepsat černobíle o barevném světě“, který vydalo sdružení In IUSTITIA.