Jak zapomenout na krizi
Je to příznačné, že v době, kdy ekonomický útlum dopadá takřka na všechny a nutnost šetřit a zdražovat vyvolává řadu negativních emocí, je třeba tyto emoce odvádět někam jinam. V rukou zkušených politických stratégů a marketingových pracovníků není jednodušší recept, než odvést je na stranu protivníka. Pokud se ale na současném marastu podílejí svým způsobem všichni (kromě nově se etablujících stran, i když často se starými známými tvářemi), je třeba hledat náhradní cíl jinde. Není třeba dlouze pátrat a rozmýšlet, aby volební stratég došel k nápadu, že společným nepřítelem, proti kterému se voličstvo snadno spojí (a zapomene na svůj hněv nad nepopulárními reformami) mohou být ti nejméně oblíbení, ti, které známe často jen z doslechu nebo z médií, ale o kterých podle toho všeho víme, že jen parazitují na současném systému a nespravedlivě zhoršují už tak bídný stav.
Ano, právě tomu je třeba utnout tipec! A ty, voliči, nepátrej po žádných hlubších souvislostech a poslušně se přidej do řady kamenujících.
Postup proti nejslabším se líbí a může být výtahem do vyšších pater politiky. I proto tak můžeme být v regionech svědky vystěhovávání obyvatel ulice obývané sociálně slabými lidmi do kontejnerových bytů na okraji města jako je tomu v Holešově (už jednou to přeci zabralo). V další obci vidíme, jak starosta, který voličům slíbil, že nedovolí přísun dalších Romů do obce a ty stávající z ní dostane, nesouhlasně vrtí hlavou nad projektem, který by měl do obce přinést širokou nabídku sociálních služeb.
To všechno podtrhují tvrdá a rázná gesta na předvolebních plakátech, která v podobném duchu nabízejí sílu a razanci místo pomocné ruky a komplexu služeb, který by situaci zlepšoval. Je to trochu podobné jako v současném českém fotbale. Výsledky chceme hned a okamžitě, ale to, že je pro ně třeba pracovat dlouhodobě a pro dobrý výsledek mít širokou základnu opatření, která budou vychovávat talenty, na to už nikdo nemyslí (bohužel ani neslyší).
Česej ale neléč
Zároveň to vypadá, že volební stratégové usilují o česání nahnilých jablek místo toho, aby strany léčily napadené stromy. Jak si jinak vysvětlovat to, že většina uvedených razantních řešení míří na oběti – lidi závislé na návykových látkách, lidi živící se prací načerno, aby mohli platit mnohatisícový nájem na ubytovně, protože levnější bydlení se svým vzhledem neseženou, zadlužené, kteří všechny svoje příjmy odevzdají do rukou lichvářů. Proč na předvolebních plakátech nevidíme hesla „Rázně zatočíme s dealery, kteří strhávají do drogové pasti další a další lidi.“ Nebo „Vypořádáme se z lichváři a majiteli ubytoven, kteří parazitují na nejchudších.“? O kolik více voličů by se rádo přihlásilo k heslu – „budeme řešit příčiny a ne následky“?
Za každým takovým případem se skrývá individuální příběh, který může mít sto a jednu příčinu. Přesto jsme svědky návrhů, které požadují vystoupit rázně „proti všem“, ať jsou okolnosti toho, jak se kdo do svízelné situace dostal jakékoli.
Léčit strom je totiž náročnější a trvá to déle než s ním zatřást, posbírat shnilotiny a nechat ho dál svému osudu. Dá se k němu totiž za pár let zase vrátit, až bude opět plný nevábných plodů a udělat to samé.
PS: Den po dopsání tohoto textu jsem četl ranní zprávy a mezi nimi se vyjímala ta, která informuje o předvolebních billboardech v Mostě. Na nich kandidát ČSSD na primátora píše: „Proč bych měl litovat, že jsem ve svém domově národnostní většinou? Jeden stát, jedna pravidla!“ . Kdo bude další?