Redaktoři Blesku podruhé v krátké době vydali článek, ve kterém zobrazují detailní fotografie tváří napadených obětí. U bulvárního deníku by to nebylo nic až zas tak překvapivého. Zarážející je, že se tak dělo pouze v případech, kdy útočícími byli Romové. U článků z 18.2. (Romové zbili mladý pár: Nikdo nám nepomohl, ani strážníci) a z 10.3. (Děsivá zpověď Dagmar (32): Parta Romů nás zbila do bezvědomí, protože jsme nechtěli sex) si milovníci krve a modřin mohou užít takřka z bezprostřední blízkosti pohled na detaily zranění napadených (které sami napadení zřejmě velmi ochotně do redakce poslali).
Vojáci a ženy se nefotí
Rychlý pohled na ostatní články, které v Blesku v sekci Krimi v posledních týdnech vyšly, ukazuje, že podobné fotky se už u dalších podobných článků téměř neobjevují. Článků o napadeních tu přitom vyšlo hned několik. Jeden informuje o surovci, který v Brně napadal běhající ženy – ten doprovází ilustrační fotka dívky běžící podzimně barevným lesem. Další o policistovi, který přerazil na diskotéce čelist vojákovi nebo o hluchoněmém, který chtěl napadnout jiného muže kuchyňskými noži a ten se mu bránil lopatou – doprovázený fotografií služebního auta městské policie. Nezbývá tedy než se ptát, čím je napadení způsobené Romy tak specifické a výjimečné, že si žádá to, aby byla fotografie, kterou redakci napadený zaslal nebo ji zveřejnil na Facebooku, u článku zveřejněna? Proč je třeba vyrábět tyto „novodobé mučedníky“, kteří se stali nebohými oběťmi „krvelačných Romů“?
Hong Kong: O pět dní později…
Druhý zmiňovaný článek má přitom svůj další velmi zajímavý příběh. Zpráva o hospodské rvačce v České Lípě se poprvé objevila na serveru iDNES.cz. Pátého března o události poprvé informoval i deník Blesk. Článek s titulkem „Odmítla sexuální návrh: Spolu s přítelem ji brutálně zbili“ detailně popisuje průběh sporu a celé rvačky a tvoří jistou výjimku v tom, že jej doprovázejí fotografie napadených ve chvíli, kdy útočníci ještě nebyli označeni jako Romové (to podezření už tam zřejmě bylo – viz zmínka o tom, že případ nebyl rasisticky motivovaný). Ani na jednom místě tohoto článku však nenajdeme zmínku o tom, jakou etnicitu měl kdokoli z účastníků. O tři dny později se rvačce v herně Hong Kong věnovala reportáž v Krimi zprávách TV Prima. Ta hned od začátku uvádí, že útočili čtyři nepřizpůsobiví a že bitka připomíná mačetový útok v Novém Boru. Co takové zjištění znamenalo pro redakci Blesku? Málo vídanou věc. Deník se ke zprávě o pět dní později vrátil, tentokrát už s o dost ostřejším titulkem „Děsivá zpověď Dagmar (32): Parta Romů nás zbila do bezvědomí, protože jsme nechtěli sex„. Kromě uvedení etnicity útočníků v titulku i na několika dalších místech textu nezapomíná článek upozornit tentokrát na podobnost s loňským útokem z Duchcova. Nechybí ani zmínka, že první zaútočil jeden z Romů, kterou však určitě nepodal nikdo z vyšetřujících policistů. V přímém přenosu tak můžeme vidět, jak se s cílem zvýšení čtenosti míchá koktejl nenávisti, který po jeho vzplanutí zaplatíme na úhradách policejních opatření na protiromských demonstracích my všichni.
Znova a „lépe“
Když jsme v loňském roce v Agentuře pro sociální začleňování zveřejňovali výsledky výzkumu o mediálním zobrazování Romů v českých médiích, na řadě příkladů se ukázalo, že pro média jsou Romové často zajímaví až ve chvíli, kdy mohou zprávu o nich spojit s nějakou problematickou, senzační (nejlépe i negativní) událostí. V tu chvíli se skloubí několik zpravodajských hodnot a zájem uveřejnit takovou zprávu je najednou mnohem vyšší. Analýza provedená na více než 6 tisících textů (od července 2011 do konce května 2012) ukázala, že Romové se do zpravodajství dostávali ve více než 60 procentech ve spojení s kriminalitou. V osmdesáti procentech těchto zpráv pak byli zobrazováni jako pachatelé trestné činnosti. U statistik trestných činů se nesbírají etnická data, každý policista nebo vyšetřovatel by vám ale mohl potvrdit, že tak vysoká kriminalita u Romů nikdy nebyla. Že média (ta bulvární obzvlášť) mají zájem informovat o negativních jevech a zároveň přitom často neřeší, jestli má nebo nemá význam uvádět etnicitu pachatele, známe již z dřívějška. Že je ten zájem po vyvolání pozornosti čtenářů a po takovém zobrazení Romů (a vyvolání soucitu s nebohými oběťmi) až tak silný, že vede k tomu, že se redakce vrací už k jednou vydané zprávě, aby ji patřičně doplnila a přiostřila, je jev docela nový. Tentokrát už ale zavání úmyslem…
PS: Na nahozenou udičku se však ochotně chytají i sami čtenáři. První článek sdílelo na Facebooku zatím 261 lidí, ten druhý zatím 1119.