Pokud se někdo v budoucnu rozhodne žít v Praze bez domova na ulici, bude toto rozhodnutí možná muset začít tím, že se ze všeho nejdřív bude muset přihlásit na některém z obecních úřadů, aby zde získal trvalé bydliště. Jinak mu bude hrozit naložení do policejního vozu a odvoz do místa trvalého bydliště.
Změny na pražské radnici se zatím u veřejnosti setkali spíše s pozitivním ohlasem. Objevují se však první kroky, na které bychom se měli dívat spíše s obavami. Namísto koncepce pro řešení bezdomovectví, kterou připravoval sociální demokrat Petr Dolínek (a kterou již nestihl předložit zastupitelům ke schválení), se tohoto tématu ujal občanskodemokratický náměstek primátora Ivan Kabický a ve veřejném prostoru se začínají objevovat slova jako „odsun“, „domovské právo“ a „naložit a vyvézt“.
Vlnovka jak od Rembrandta
Je s podivem, jak rychle se dovedou některé věci měnit i ve chvíli, kdy se řada jiných potřebných změn označuje za složité až nemožné. Pražská radnice prochází ve svém přístupu k lidem bez domova vlnovkou, za kterou by se nemusel stydět kdejaký výtvarný umělec. Začneme-li u předloňského plánu na vybudování sběrného tábora pro bezdomovce na kraji Prahy, který se setkal s vlnou nevole i kritiky odborníků na sociální práci. Po ní došlo k přizvání těchto odborníků a lidí, kteří mají s prací s lidmi bez domova dlouholetou zkušenost, k jednacímu stolu. Byli zapojeni do přípravy „Koncepce pro řešení problematiky bezdomovectví v letech 2012-2020“, kterou řídil právě zmíněný radní Petr Dolínek (ČSSD). Plán obsahoval řadu zajímavých návrhů směřujících k prevenci – posílení výstavby sociálních bytů, zřízení nových nocleháren, podpoření činnosti Potravinové banky, posílení terénních programů, zřízení center nabízejících sociální služby ve velkých oblastech Prahy 1 až 10. Bohužel však také obsahoval trochu nešťastný požadavek na to, aby ostatní kraje přispívali těm městům, do kterých se sjíždějí jejich lidé bez domova (tedy především Praze). Což byla voda na mlýn kritikům a zkušenějším politickým harcovníkům.
Dolínkův nástupce Ivan Kabický nepopírá, že by některé z návrhů předchozí koncepce zachoval, ale její hlavní zaměření však bude zřejmě mnohem tvrdší (je to bohužel neblahý zvyk českých politiků – potřeba ostře se vymezit proti většině toho, co dělali jejich předchůdci a to bohužel i ve chvíli, kdy šlo o smysluplné a kvalitní návrhy). Z úst radního Kabického tak zní návrhy na obnovení domovského práva („Spíš budu usilovat, byť tady není obecná vůle, o prosazení domovského práva. To znamená, že pak případně můžete toho člověka jakoby deportovat, jako to bylo ve středověku. Myslím, že to je naprosto legitimní. Někteří říkají: přece je nenaložíte do auta a neodvezete. Ale jak to, že to fungovalo za první republiky?“). To vše obhajuje radní zajímavou logickou smyčkou: „Já jim neubírám práva. Nebráním se tomu, aby přišli, ale ať neporušují zákon. Nechci ale ty lidi primárně trestat, spíš vychovávat.“ Čili nechci lidem upírat právo na svobodný pohyb, ale nesmí porušovat zákon, který jim tento svobodný pohyb bude upírat. To je tedy výchova pod ukazovátkem náměstka primátora.
Halu nebo hummera?
Stejnou ráznost, kterou náměstek předvádí směrem k lidem bez domova, by možná mohl využít směrem ke starostům jednotlivých městských částí. Mezi nimi hledal jednoho, který by souhlasil s umístěním nafukovací haly, kterou Praha získala zdarma od jabloneckého podnikatele Dalibora Dědka. Ta navýšila nedostatečné kapacity pro nouzové ubytování lidí bez domova V Praze o 130 míst. Aktuálně má Praha pro lidi bez domova asi tisíc míst na přespání, bezdomovců je v Praze podle odhadů zhruba čtyři tisíce, většina míst, kde je možné nouzově přespat, je tak prakticky permanentně zaplněna. Žádný ze starostů s postavením haly s odvoláním na obavy z kumulování bezdomovců na jejich území nesouhlasil. A město prý v tomto případě nechce jít proti jejich vůli. Navíc je prý provoz takové haly příliš drahý a levnější bude začít přispívat provozovatelům současných ubytoven už od minus pěti stupňů Celsia namísto současných minus deseti (což při letošní teplé zimě zatím neznamená prakticky žádnou změnu). Míst, kde by se potřebné peníze, daly najít, přitom není málo. Víc než polovinu potřebného obnosu na postavení a zařízení haly by mohla například přinést úspora, pokud by se Praha opravdu zbavila tří terénních hummerů, jejichž provoz vyjde městskou policii na víc než 800 tisíc korun ročně.
Pošlete to o dům dál
Místo toho jsme opět po nedlouhém čase svědky přístupu – vyřešme sociální problém tak, že se ho zbavíme a odhodíme ho (nebo jeho část) na bedra našeho souseda. Kolikrát je ještě třeba opakovat, že sociální problémy je třeba řešit koncepčně a koordinovaně na území celého státu někdy i více států najednou. Tedy ve spolupráci, nikoli systémem přehazování horkého bramboru. Ve stejném duchu se ke Kabického návrhu zatím vyjádřili i odborníci, kteří se podíleli na přípravě předchozí koncepce. Ilja Hradecký ze sdružení Naděje je označil za anachronismus hodný Rakouska-Uherska, který nepatří do hranic Evropy 21. století. Doufejme, že podobně se k těmto nápadům postaví i ostatní pražští zastupitelé.
Oni (i pražští voliči) by se měli mít na pozoru před tím, jaký další z nápadů, které ve středověku fungovaly, náměstek Kabický v budoucnu navrhne. Pokud by chtěl v těchto snahách pokračovat o jednom funkčním středověkém řešení bych také věděl…