Už na nádraží, krátce potom, co vystoupíte z vlaku nebo z autobusu, se kolem vás začne shlukovat méně či více početná skupinka mužů nabízejících vám své služby. To jsou oni – rikšáci – řidiči motocyklů nebo kol, kteří vás dokážou dopravit do jakékoli části města, do něhož jste právě přijeli. Nebude to ale zadarmo. „Kam chcete jet do hotelu nebo do restaurace?" ptá se jeden z řidičů na nádraží v indickém Jaipuru. Po odhalení plánovaného místa následuje první nástřel ceny. Tato cena, alespoň pokud jste cizinci, v absolutní většině mnohonásobně převyšuje cenu reálnou. Po vašem prvním odmítnutí a rázném zavrtění hlavou nastává čas smlouvání. Výhodou je pokud se nacházíte v místě, kde je rikšáků větší počet, protože část práce odvedou za vás, tím, že se sami začnou překřikovat a předhánět v tom, kdo vám dá lepší cenu. Srážka ceny z dvě stě rupií za jednu půlhodinovou až na běžných třicet rupií není ničím neobvyklým.
S rukou na klaksonu
Samotná cesta rikšou je pak pro většinu Evropanů na dlouhou dobu nezapomenutelným zážitkem. Hlavní třídy lemované obchody i uličky protkané elektrickými dráty se kolem vás míhají jako ve zběsile rychle sestříhaném filmu. Váš řidič se umně proplétá mezi auty a ostatními rikšami. Klakson mačká ve frekvenci zhruba deseti stisknutí do minuty a ještě stíhá zdravit kolemjedoucí nebo si prozpěvuje do rytmu nahlas hrajícího rádia.
„Jako řidič autorikši si vydělám deset tisíc rupií měsíčně. Musím být vzhůru už brzy od rána, abych chytil první ranní turisty. Domů se dostanu až večer po západu slunce," vypráví jeden z řidičů rikši v Agře. Za den průměrně sveze tak tři až čtyři zákazníky, zbytek času tráví čekáním a oslovováním zájemců o další cestu. „Ve srovnání s ostatními pracemi řízení rikši docela vynáší, proto ho tady zkouší dělat tolik lidí," pokračuje. Zbrusu nová autorikša vyjde na osmdesát tisíc rupií, ale většina řidičů má svůj vůz jen pronajatý zhruba za osmdesát rupií za den.
Na taxametr zapomeň
Některá města se snaží fungování taxi služeb včetně rikš svázat určitými pravidly. Ale většina snah místních úředníků přichází vniveč a rikšovství prorůstá městy volně podle vlastních nepsaných pravidel.
Nejnápadnější je situace v hlavním městě Indie. Tam radní nařídili řidičům rikš užívat taxametry s nastavenou minimální cenou. Naprostá většina řidičů je však odmítá používat a i nadále jezdí podle vlastních cen, které si dohadují přímo se zákazníky. Zároveň není ničím neobvyklým, když zastavíte řidiče rikši, začnete s ním domlouvat cenu za svou trasu a ve chvíli, kdy ukážete na taxametr a snažíte se, aby cenu určil on, řidič zakroutí hlavou, šlápne na pedál a odjede. Slovo „taxametr" tak funguje jako zaklínadlo, které dost často rozhoduje o neúspěchu vaší vyjednávací mise. „Rikši většinou řídí lidé, kteří se snaží co nejrychleji a co nejsnáze vydělat. Nedodržují daná pravidla a dělají si, co chtějí," odpovídá na dotaz, proč tomu tak je, jedna z obyvatelek Dillí zahalená do růžového sárí.
Někdy může rikša posloužit i úplně jinak, něž jste měli původně v plánu. Ukazuje to několik dní starý příběh z města Jaipur otištěný v deníku Mail Today. Šestadvacetiletá americká turistka Whitney si tu na několik dní pronajala rikšu i s řidičem. Třetí den společného jezdění jí řidič rikši řekl, že se do ní zamiloval a jestli by si ho nechtěla vzít. Poté, co se v sobotu poprvé uviděli, stála ve středu po jeho boku oděná do sárí při jednoduchém svatebním obřadu. „Táta byl překvapený, ale máma to vzala sportovně," řekla o své neplánovaně prodloužené cestě s řidičem rikši Whitney.
A tak, i když při cestě rikšou nepotkáte lásku na celý život, můžete si zamilovat instituci samotnou se vším, co k ní patří.