V posledních týdnech se v souvislosti se zamítavým výsledkem švýcarského referenda objevují také architektonické důvody toho, proč by v evropských zemích měly být zakázány stavby minaretů. Co říkáte na tyto argumenty, že minarety do krajiny evropských měst nepatří?
Ony do evropské městské krajiny taky nepatří třeba věže mobilních operátorů anebo leckde výškové budovy. Minaret je však symbol vítězného tažení islámu Evropou. Vnímáme jej ve světle historické zkušenosti jako byla například osmanská nadvláda nad Budapeští nebo dvojí obležení Vídně. S architekturou bychom se smířili, ale vadí symbolická náplň.
Mají tyto argumenty nějakou historickou souvislost. Byly podobné zákazy v Evropě vydávány už v minulosti?
Vzpomínám si na veduty Athén. Kolem roku 1820 to byla napůl turecká vesnice s vyčnívající Akropolí a mnoha vztyčenými minarety, které byly v průběhu 19. století zbourány. Jiná historická souvislost jsou synagogy – procházíte třebíčským či jiným ghettem a synagogu abyste pomalu hledal. Je někde ukrytá v koutku a nemá věž, aby nedráždila. Teprve koncem 19. století se to změní.
Při diskuzi o této kauze je třeba oddělovat dvě témata – stavbu mešit a stavbu minaretů. Švýcaři si nepřáli jen stavbu minaretů. Jsou minarety podle Vás tím hlavním v celém sporu, nebo jsou jen zástupným symbolem obecné nevraživosti k muslimům?
Minarety jsou sice zástupným symbolem naší historicky oprávněné nedůvěry, pochopitelně to platí i naopak vůči nám, k expandujícímu islámu, ale také je třeba vidět důvody této opatrnosti. Jsou za tím především vyhlášení radikálních islámských duchovní k tažení proti západu či výpočty, kdy bude Evropa islámská. Ale uvedu jednu, podle mě klíčovou věc. Na předměstí Káhiry či leckde jinde mnoho mešit minarety prostě nemá. V pouštních oázách vidíte kromě mešit s minarety i mešity s malými, třeba jen 4-6 m vysokými otevřenými schodišti. Na súdánské vesnici jsou mešity, které mají jeden roh o trochu vyšší a to je všechno. Mešita musí být místem modlitby a setkávání, ale může fungovat i jako stará bratrská modlitebna bez věže.
Častým argumentem odpůrců stavby minaretů je ten, že v islámských zemích také v absolutní většině není povolena stavba kostelů. Souhlasíte s tímto přístupem?
Je to asymetrická situace, kdy umožňujeme expanzi islámu, ale není nám umožněna expanze či alespoň udržování křesťanství. Zejména v orientálních církvích, jako jsou Kopti, je situace křesťanů obtížná a oni se bojí útoků. Při hlubším pohledu nalézáme určité vyprázdnění křesťanství a tím i vnitřní nejistotu. Kdybychom byli skutečně silní, islám by nám tolik nevadil. Islám je sice v měnícím se světě rovněž nejistý, ale často to maskuje radikálními řešeními včetně bojovných proklamací.
Komentátor Petr Fischer v Hospodářských novinách napsal, že „tak jako kdysi i tentokrát jsou oním nebezpečím Evropané sami. Škodí si tím, že místo pokusu vyrovnávat se s jiným a zbavit ho obecně nebezpečných forem hledají ve vlastní historii dogmatické pevné body, které by vytvořily hradbu proti cizí „svaté síle“.“ Souhlasíte s tím, že tímto vyhraněným postojem Evropa řeší především problémy sama se sebou, lépe řečeno vymezení své „evropské“ identity?
Dnes každý hledá identitu. Nebezpečí není v podstatě milé, věřící většině ať už křesťanské nebo islámské, ale v radikálech, což jsou vlastně lidé bez skutečného náboženství, ale propagující náboženskou ideologii. Jsou to svatí nevěřící. Je mnoho druhů islámu a mně by se líbilo, kdyby došlo k vytvoření i specifické, mírnější formy českého islámu.
Podobný spor zaznamenala Česká republika v červnu poté, co se proti stavbě nové mešity v Brně ohradili místní lidovečtí zastupitelé. Myslíte, že můžeme obdobný „spor o minaret“ očekávat v blízké době i u nás?
Těch sporů bude jenom přibývat. Nemohu radit našim muslimům, ale pokud nechtějí přilévat oleje do ohně, tak bych se v této neklidné době spíše přimlouval za budování mešit než minaretů. Evangelíkům to také trvalo nějakou dobu, než si na ně společnost zvykla a než si začali stavět své vlastní kostelní věže.