Provedu dnes drobnou variaci na rubriku Respektu „Jeden den v životě". Budu přitom možná trochu osobnější a sentimentálnější než obvykle. Letošní čtyřiadvacátý duben totiž pro mě byl velmi významným dnem. V den, kdy má v Česku svátek Jiří, mimo jiné patron skautů (píšu v Česku, protože v Británii slaví St. George´s Day už o den dřív), jsem se vypravil na nedaleký ostrov Brownsea. Před stodvěma lety se na tomto místě konal první skautský tábor, který stál na počátku tohoto dnes celosvětového hnutí. Pro mě coby už téměř dvacet let aktivního skauta to byla cesta rovnající se muslimskému putování do Mekky.
Dvoupatrový červenomodrý autobus mě dovezl do městečka Sandbanks, odkud každých třicet minut vyplouvá loď, která za necelých pět minut dopraví návštěvníky na ostrov. Území o rozloze necelých dvou kilometrů čtverečných je od roku 1963 národní rezervací a kromě míst připomínajících vznik skautského hnutí nabízí i řadu dalších atrakcí jako třeba možnost pozorovat oranžové veverky, které se jinak v Británii nikde neobjevují.
Na pokladně si kupuji speciální mapku s popisem Baden-Powellovy stezky a vydávám se na cestu za kořeny skautingu. První, čím mě Brownsea překvapuje, je odlišná podoba přírody oproti pevninské Británii. Vidím kolem sebe tolik rozličných druhů stromů, ať už jehličnanů nebo listnáčů. Na louce mezi nimi se prochází pávi, slepice a vzduchem poletuje několik sýkorek.
První zastávku dělám u místního kostela zasvěceného Svaté Marii. Zaměstnankyně parku, bývalá skautská vedoucí, vypráví o tom, jak tu dělají speciální skautské mše každé Velikonoce a jednou za několik let i 22. února na Thinking day, kdy si skauti na celém světě připomínají výročí narození zakladatele skautingu Roberta Badena-Powella i jeho ženy Olave. V kostele tak kromě běžné výzdoby visí i dvě skautské vlajky symbolizující dívčí a chlapeckou skautskou organizaci.
Táboření za libru
Jak to tedy před více než sto lety všechno začalo? Muž, který byl ve své době národním hrdinou, se rozhodl uspořádat na místě odstřiženém od civilizace tábor pro mladé chlapce. Chtěl na něm vyzkoušet program, který by se mohl stát vhodnou náplní jejich volného času a doplňkem školní výchovy. Řeč je o britském generálovi siru Robertu Baden-Powellovi. Celostátního věhlasu se mu dostalo poté, co v letech v letech 1899-1900 se svými vojáky po dlouhých 217 dní na jihu Afriky hrdinně bránil pevnost Mafeking. Bylo to v takzvané búrské válce, kde bojovali britští vojáci s potomky jihoafrických britských osadníků ze států Transvaal a Orange. Baden-Powell se tu bránil se necelými dvěma tisíci většinou nevycvičených mužů čtyřnásobné početní přesile búrských vojáků. Jako spojky a poslíčci tu pro něj pracovali dvanáctiletí až patnáctiletí chlapci. Tady Baden-Powella poprvé napadla myšlenka učit mladé chlapce dovednostem, kterým se ve školách tolik prostoru nedává a které by se jim v životě mohli hodit.
Po návratu do Anglie se Baden-Powell stal nejmladším brigádním generálem. Brzy však požádal krále o uvolnění z vojenské služby, aby se mohl věnovat přípravám skautské organizace.
Robert Baden-Powell
Dvacátého července roku 1907 tak Bill Harvey, převozník z jihoanglického městečka Poole, čekal v přístavu, aby vyzvedl Roberta Baden-Powella, jeho synovce a několik dalších chlapců z Londýna a dovezl je na ostrov Brownsea. Nalodili se na motorovou loď Hyacintu a vyjeli na dvě míle dlouhou cestu na ostrov. Bill Harvey vysadil skupinku na molu a vrátil se do Poolu. Baden-Powell a chlapci se vydali na půl míle dlouhou cestu k tábořišti. Na tábor Baden-Powell pozval jedenadvacet chlapců s různým sociálním postavením, což byla v třídně založené Anglii počátku dvacátého století dost revoluční myšlenka. Většinou šlo o děti Powellových přátel. Deset chlapců pocházelo ze zámožných veřejných škol Eton a Harrow, sedm bylo členy křesťanské mládežnické organizace Boys Brigade z Bournemouth a tři členy té samé organizace z Poolu. Přidal se ještě generálův devítiletý synovec Donald. Poplatek za tábor závisel na původu: chlapci ze škol pro bohaté platili jednu libru, ostatní tři šilinky a šest pencí. Chlapci byli rozděleni do čtyř skupin: Vlci, Býci, Krkavci a Kolihy. Každá skupina tábořila ve vojenském stanu. Den táborníků začínal v šest ráno kakaem, cvičením, vyvěšením vlajky a modlitbou, následovala snídaně, dopolední cvičení, téma dne, koupání. Po obědě byla striktně nařízená siesta. Po ní se táborníci věnovali odpoledním aktivitám vztahujícím se k tématu dne. Témata dne byla třeba: stavění přístřešků a výroba rohoží, vaření, první pomoc, cvičení paměti, pozorování ptáků a hvězd, galantní chování k ženám a nebo loajalita ke králi a vlasti. Den končil hrami, večeří, povídáním u ohně a modlitbou. Každá skupina držela jednu noc noční hlídky.
Devátý den tábora účastníci odpluli na lodi zpátky do Poolu. Tábor skončil ve finanční ztrátě 24 liber, celkové náklady na tábor byly 55 liber, dva šilinky a 8 pencí. Deficit zaplatil Saxon Nobe, otec dvou z tábořících chlapců.
Zkušenosti z tábora shrnul Baden-Powell do knihy Scouting For Boys. Ta se brzy stala bestsellerem a skauting se začal šířit po Anglii a i do dalších zemí. Byla založena Světová skautská organizace (WOSM). Baden-Powellova sestra Agnes o několik let později založila ogranizaci pro skautky (WAGGGS).
Vzpomínky na Prahu, Slavín a České dráhy
Míjím asi dvoumetrový balvan Scout Stone, který připomíná první skautský tábor a přicházím k areálu Baden-Powell Outdoor Centra. Žlutá budova skrývá malý obchůdek naplněný předměty vztahujícími se ke skautskému hnutí.
Za pokladnou mě vítá asi šedesátiletý bratr Jim s oranžovým šátkem kolem krku. Pracuje tu už čtrnáct let pro sdružení Brownsea Island Scout Fellowship. Sdružení, které vzniklo v rámci skautského hnutí v roce 1977, má dnes přibližně 100 členů a sdružuje dobrovolníky, kteří všemožně pomáhají a pracují na tomto památném místě.
Jim z Baden-Powellova outdoorového centra: Jó, před dvěma lety, to tu bylo pěkně rušno…
Jim byl více než dvacet let vedoucím oddílu v Dorchesteru. Vypráví mi o různých akcích, které se tu v poslední době konaly. Mimo jiné před třemi lety výroční jamboree, setkání skautů z celého světa, které připomínalo sto let od vzniku hnutí. Po chvíli se s námi dává do řeči další bývalý skautský vedoucí z Londýna. Vzpomíná na návštěvu Prahy, na cestování Českými dráhami a na návštěvu Slavína na Vyšehradě. Před rozloučení dávám Jimovi slibový odznak českých skautů a na oplátku dostávám výroční padesátipencovou minci se skautskou lilií a heslem skautů „Be prepared", která byla vyražena před dvěma lety u příležitosti oslav sta let skautingu.
Mou poslední zastávkou na ostrově je místo, kde se před sto lety konal první skautský tábor. Dnes je tam vlastně jen zatravněná plocha, na kterou čas od času přijíždí tábořit skauti z celého světa. Dnes je tu ale úplně prázdno. Stojím tedy osamocený na místě, kde se zrodilo hnutí, ke kterému se dnes hlásí více než 40 milionů lidí na celém světě. Jedinými zeměmi, kde nefunguje žádný skautský oddíl jsou dnes Andorra, Čína, Kuba, Severní Korea, Laos a Barma. Je to zvláštní pocit, ale užívám si ho a budu si ho ještě dlouho pamatovat.
Skauting po sto letech své existence bojuje se záplavou všemožných aktivit, které se pro děti i dospívající nabízejí. Prochází neustále proměnou a střetávají se v něm modernizační proudy a zastánci tradic. Ale jeho základ se za těch sto let vlastně vůbec nezměnil, což je obdivuhodné. Shrnují ho poslední slova jeho zakladatele, která napsal ve svém poselství všem skautům: „Pokuste se opustit tento svět trochu lepší, než jaký jste ho našli, a až přijde vaše poslední hodina, můžete zemřít šťastně s pocitem, že jste nepromarnili čas, ale udělali, co bylo ve vašich silách."
Na místě prvního skautského tábora toho dnes není moc k vidění. Přesto má sílu těch míst, kde se psala historie…
Z historie ostrova (od roku 1900)
Na začátku 20. století náležel ostrov šlechtici Charlesi van Raaltemu, který jej užíval jako své letní sídlo. Na renovovaném zámku hostil známé osobnosti jako třeba vynálezce bezdrátového telegrafu Guglielma Marconiho.
1907 – generál Robert Baden-Powell žádá svého blízkého přítele Charlese van Raalta, zda by na ostrově mohl uspořádat experimentální skautský tábor. Ten na žádost odpovídá kladně, v tom samém roce Charlese van Raalte umírá při návštěvě Kalkaty a majitelkou ostrova se stává jeho žena.
1927 – ostrov v aukci kupuje Mary Bonham-Christieová.
1932 – skauti tu slaví stříbrné jubileum skautingu.
1934 – na ostrově vypukl rozsáhlý požár. Stane se tak v době, kdy tu zároveň táboří vodní skauti. Ačkoli oheň nevypukl na místě, kde tábořili, Mary Bonham-Christieová zakazuje skautům další táboření na ostrově.
1961 – majitelka ostrova umírá a odkazuje jej svému vnukovi. Ten nemá peníze na placení daní a tak Brownsea prodává státu.
1963 – ostrov přechází pod správu národní památkové správy National Trust, kde zůstal dodnes, a je otevřen pro veřejnost.
2007 – na ostrově je otevřeno Baden-Powellovo outdoorové centrum a malé muzeum skautingu. Skauti z celého světa tu prvního srpna při východu slunce slaví výročí sta let od vzniku skautingu jako součást jamboree pořádaného v Hylands Parku na jihu Velké Británie.