Uprostřed obce zastavují auta a vystupuje z nich sedm lidí v černém oblečení s nápadnými symboly jejich strany a s propagačními letáky v rukou. Za doprovodu policie a klubka novinářů prochází městem, ptají se občanů na nedávnou rvačku a rozdávají jim tiskoviny. Celá akce občanských hlídek DSSS v Ředhošti trvala asi osmdesát minut. Její smysl a hlavní cíl dost jasně popsal pro Litoměřický deník šéf občanských hlídek Pavel Řehák: „Nepřišli jsme sem situaci vyřešit, pouze jsme chtěli poukázat na to, že rasismus tady opravdu je a ne z naší strany. Do Ředhoště jsme přijeli proto, abychom donutili policii dělat to, co má, protože víme, že jakmile se někde objeví DSSS, policii i média to zajímá.“
Je třeba pořád dokola opakovat, že občanské hlídky DSSS opravdu nemají sebemenší zájem jakkoli řešit situaci v problémových místech. V jejich případě jde o chladný mediální kalkul. Vždy si cíleně vyberou místo, které předem pečlivě nahlásí všem novinářům. Za doprovodu kamer a novinářů se projdou městem, vyslechnou občany, rozdají letáky a jedou domů. Žádné řešení nenabízí, jde jen o populistické hrabání popularity na tématu, u kterého je pravděpodobnost hraničící s jistotou, že zabere.
Řešení problému podobného tomu v Ředhošti je přitom zřejmé a dlouhodobě známé (nejen z české ale z celosvětové zkušenosti). V první chvíli je třeba jasný a rázný postup policie při samotném střetu a jeho vyšetřování se stejnou důsledností, pokud jde o útok na Romy i neromy. To se v Ředhošti stalo. Policie zakročila krátce po rvačce a v současnosti útok vyšetřuje pro podezření z trestného činu výtržnictví.
Následným krokem pak je systematická práce v samotných sociálně vyloučených lokalitách nebo místech tímto vyloučením ohrožených. Tam se nabízí řada nástrojů jako podpora zaměstnávání, bydlení, terénní práce s klienty, práce se školami, zřizovaní asistentů pedagogů na školách, doučování a mnoho dalších. To vše koordinovaně a dlouhodobě specificky podle potřeb dané lokality. Tímto způsobem dnes pracuje řada obcí, neziskových organizací i stát.
Nůžky se rozevírají
Zajímavé je podívat se na spory v Ředhošti trochu jiným pohledem. Ne náhodou se totiž podobné střety v poslední době odehrávají právě v místech, kde je koncentrovaná chudoba. V tomto případě totiž nejde o útoky, které by byly primárně spojené s etnicitou a rasovým podtextem (i když byl v afektu rvačky zmíněn), ale jsou důsledkem dlouhodobé frustrace chudých obyvatel sociálně vyloučených lokalit. Těm se dlouhodobě nedostává základních statků potřebných k životu – mají nedostatečné podmínky k bydlení, dlouhodobě neuspívají na trhu práce, cítí nenávist od lidí v blízkém okolí i od většinové společnosti prostřednictvím médií (o rozevírajících se nůžkách mezi bohatými a chudými a dopadech krize na chudé zajímavě píše Karel Toman na Aktuálně.cz). Tato hromadící se frustrace v nich tiká jako časovaná nálož a je dost pravděpodobné, že při různých příležitostech, o kterých by si to člověk ani nemyslel (jako může být hospodská slovní přestřelka), vybuchne.
To všechno jsou silné důvody k tomu, proč se i nadále intenzivně věnovat problematice sociálního vyloučení dříve než bude pozdě. Už dnes existuje v celé republice řada podobných míst jako Ředhošť, kde se u lidí dlouhodobě koncentruje frustrace, která může přerůstat v násilí i většího rozsahu a kdykoli vyplavat na povrch možná i v ještě větším a organizovanějším rozsahu.
Dvě hodiny stačí…
Dalším možným důvodem k zamyšlení nad úspěchem akcí podobných těm, které pořádá DSSS, je nedostatek občansko-politického vzdělávání v českých školách. Čeští studenti mají dlouhodobě spíše více faktografických znalostí než schopností analyzovat a dávat si události do souvislostí. Průzkumy jako například dotazníkové šetření na základních, středních školách a učilištích provedené před dvěma lety společností Člověk v tísni pak ukazují, že tématům politického extremismu, jeho východiskům a historickým kořenům se čeští učitelé věnují v rozsahu několika hodin za rok. Stejně tak je povinnou součástí školních vzdělávacích programů už několik let multikulturní výchova, která se však na řadě škol smrskne na den ochutnávání pokrmů z celého světa nebo na výklad o historii Romů než na podrobnější pátrání po jiných kulturách a jejich současných projevech. Souvisí to i s jistou bezradností učitelů, kteří na práci s těmito tématy často nejsou dostatečně připravováni (stále častěji se však naštěstí objevuje řada výjimek). Nedostatečná znalost historie s možností srovnávat aktuální události s jejich historickými předobrazy tak způsobují, že laciné návnady populistů jsou ne nepodstatnou částí veřejnosti (včetně mladých) baštěny s velkou chutí.
To všechno jsou důvody stoupající obliby klonu soudem zakázané Dělnické strany a rázných „řešení“. Na několika místech republiky zřejmě povedou k tomu, že na podzim zde vstoupí členové této strany do zastupitelstev, budou moci ovlivňovat podobu sociální politiky měst a obcí, budou spolurozhodovat o povolení protestních shromáždění a pochodů (podobným tomu v Janově nebo v Ústí nad Labem) a dostanou přístup ke všem informacím, které prochází přes zastupitelstvo.
Ještě než občané Ředhoště zatleskají občanským hlídkám a budou je chtít i na obecním úřadě, měli by se přeci jen trochu zamyslet. A my všichni s nimi…