I přes mírné zvýšení v posledních zveřejněných výsledcích výzkumů veřejného mínění je nedostatek důvěry stále setrvalým problémem české politické scény. Prezidentovi důvěřuje 55 procent odpovídajících, Senátu každý pátý, vládě každý sedmý a Poslanecké sněmovně každý osmý respondent. Nejpopulárnější politici jsou oblíbení u necelé poloviny dotazovaných.
Minuty s cenou zlata
Českem se v minulých dnech od jihu k severu prohnala velká voda, taková situace vždy kromě zájmu o příběhy konkrétních míst a lidí upře zrak veřejnosti na to, jak se zachovají a jak budou vystupovat ti, které si občané zvolili pro vedení země. V době nejistoty a ohrožení čekáme vystoupení silné osobnosti, která i přes náročnost a obtížnost situace vystoupí před nás, informuje o aktuální situaci, vyjádří účast s těmi, kterých se krizová situace dotkla, představí možná řešení a uklidní nás v tom, že se situaci i přes náročnost daří řešit. Takové vystoupení může mít pro politika v oblasti získávání důvěry větší cenu než několik mnohamilionových reklamních kampaní a hodin práce imagemakerů (jak jsme mohli vidět třeba u Baracka Obamy po útocích na bostonském maratonu nebo u norského premiéra Stoltenberga po útoku střelce Breivika).
Více kuráže netřeba
Namísto toho jsme u nás mohli v krátkém sledu za sebou vidět vystoupení dvou z čelních politiku této země, které mělo k posilování důvěry asi tak daleko jako dnes už legendární prohlášení Víta Bárty před jeho domem, když obhajoval, že ve Věcech veřejných je vše čisté. Celý národ mohl sledovat vystoupení prezidenta „dolních deseti milionů občanů“, který ve vypjatém okamžiku neváhal zkritizovat novináře, i ty, kdo by chtěli létat nad zatopenými místy vrtulníkem (ač se sám proletěl v roce 1997 nebo na nedávný sjezd ČSSD). Miroslav Kalousek několik dní poté poskytl Českému rozhlasu tak nesrozumitelný rozhovor, že se nemohl nestat hitem sociálních sítí. Druhý den se přiznal k opilosti, kterou vysvětlil dvěma panáky poté, co několik dní a nocí nespal.
Ve chvíli, kdy důvěra veřejnosti ležela tak blízko, naservírovaná takřka na stříbrném podnose, tito dva zkušení politici svou příležitost zcela promeškali – jeden tím, že si nedokázal odpustit skleničku, druhý tím, že se nedokázal vzdát kritiky a sarkastického popichování.Přiznání může být leckdy pokládáno za chvályhodný a polehčující čin, ale přiznání k opilosti (i přes náročnost situace) určitě není „chlapským činem“, který by měl vzbuzovat důvěru a jistotu, jak jej prezentovali někteří další z politiků.
Skleničku si občas někteří lidé dávají takzvaně „na kuráž“. Ta ale našim politikům, jak je patrné, neschází . Co by si měli dát „na získání důvěry“, jim zatím bohužel nikdo z poradců nedoporučil.
Je však třeba dodat, že ne všichni politici vyšli z boje s velkou vodou takto neslavně. Vystoupení premiéra Nečase i ministra zemědělství sice nebyla taková, která by se zapsala do historie, ale minimálně formálně naplnila očekávání a důvěru veřejnosti určitě nesnížila. Pozitivně se u svých voličů zapsala řada starostů, kteří prožili několik bezesných nocí v krizových štábech, nebo přímo na zaplavených místech (mimochodem starostové a vedení měst dosahují nejlepších výsledků ve zmiňovaných výsledcích důvěryhodnosti veřejnosti).
Je tedy možné, že se na některých začíná blýskat na lepší časy (i když v tuto chvíli si asi řada lidí přeje, aby se teď zase chvíli raději neblýskalo).