V pondělí jsem si v oblíbené trafice koupil nové vydání Respektu a při prvním rychlém čtení z Albertova na Národní třídu mě zaujal komentář Kateřiny Šafaříkové „Případ smetanového vraha“. Už od začátku čtení jsem s ním v podstatě zcela souhlasil. Také si myslím, že lehkost, s jakou média i veřejnost přešla od obžaloby a podezření k přesvědčení hraničícímu s jistotou, že Otakar T. byl bezpochyby vrahem malé Aničky, mi nepřijde správná. Nutnost dodržovat presumpci neviny do té doby, než se dočkáme soudního verdiktu, je v době, kdy jsou žaloby používány jako standardní politický nástroj na znevěrohodnění politicky nepříjemných lidí, stále velmi potřebná. A odpustit si odsouzení ve chvíli, kdy jsme se rozhodnutí soudců nedočkali a už ani nedočkáme, není tak těžké.
Co mě však zarazilo, byla uvedená citace psychologa Slavomila Hubálka, který o svém pozorování obviněného Otakara T. poskytl podrobný rozhovor Mladé frontě DNES. „Recidivista a zlodějíček Otakar T. byl podle Hubálka ve skutečnosti chladnokrevný vrah, protože například „když si kupoval svačinu, vybral si plato salámu, sýra, rohlíky a smetanu“. „A uznejte,“ ptá se Slavomil Hubálek, „kdo z nás si koupí smetanu a ne mléko?“ uvádí jako jeden z důkazů, na kterých staví psycholog své rozhodnutí o pachatelství Otakara T., v komentáři Kateřina Šafaříková. I mě tato věta překvapila. Co překvapila, ba přímo nadzdvihla. „Tak takhle usuzuje policejní psycholog,“ kroutil jsem hlavou na celou tramvaj a přemýšlel o tom, že tuhle perlu vystavím na svůj facebookový profil, abych se o ní podělil s ostatními.
I nedalo mi to a našel jsem si kompletní znění celého rozhovoru se Slavomilem Hubálkem. V něm jsem k svému překvapení našel celou větu v kontextu a s trochu jiným vyzněním:
Příznaky narcismu?
Silného narcismu a výjimečné chladnokrevnosti. Uvedu zdánlivě bezvýznamný detail; když si kupoval svačinu, vybral si plato salámu, plato sýra, rohlíky a smetanu. Upřímně, kdo z nás si koupí smetanu? Většina by si koupila mléko. On se neodbýval,měl se velmi rád.
/MF DNES, 21.5.2011/
Celá kauza „smetana“ tedy neměla být znakem toho, že kdo si kupuje místo mléka smetanu, bude mít s velkou pravděpodobností vražedné sklony, jak by se mohlo na první pohled z komentáře v Respektu zdát, ale psycholog Hubálek se tím snažil ilustrovat znaky silného narcismu u Otakara T. jako regulérní části psychologického profilu jeho osobnosti.
Tady tedy Kateřina Šafaříkova podle mého názoru trochu přestřelila a celou větu ve svém komentáře značně dezinterpretovala.
Není to jediný případ podobného překroucení novinářem z poslední doby. Na konci dubna tak třeba novinářka Lidových novin Lenka Zlámalová vložila ústavní soudkyni do úst přirovnání ministra financí Kalouska k nacistům (upozornil na to Milan Šmíd na Louči). Její interpretaci krátce poté přejal sám premiér.
Na podobné přehmaty by si přitom novináři v době, kdy se takřka celonárodní hysterie dá vyvolat i z obyčejné okurky, měli dávat obzvlášť pozor…