Pět slepých mužů chtělo poznat obrovské zvíře – slona. Když je přivedli ke slonovi, každý se k němu přiblížil a chytil se té části, kterou měl na dosah. Muž, který se držel chobotu, říkal: „A, teď už vím, slon je jako had." Ten, který se držel těla, řekl: „Ne tak úplně, je spíš jako zeď." Ten, který se držel klu, nesouhlasil a říkal: „Slon je jako stožár." Zbývající dva, kteří se drželi ocasu a nohy, křičeli: „Ne, slon je jako provaz." a „Slon je jako sloup." A tak diskutovali a každý z nich si byl jistý, že jeho omezená zkušenost byla skutečností. Nakonec jim to jeden učený muž osvětlil: každý z vás má pravdu, ale vyjadřoval pouze část pravdy. Plné poznání slona přichází po poznání celého zvířete jako jednoty složené z oddělených součástí.
Tento pribeh uvadi autori knihy India: Culture shock! A survival Guide to Custome and Etiquette. Ma ilustrovat rozmanitost Indie, do ktere jsme pri nasi ceste konecne dorazili.
Více než miliarda lidí Indie jsou členy 4636 oddělených komunit, které patří do některé ze čtyř odlišných rasových skupin. Mluví 325 rozdílnými jazyky a praktikují více než sedm různých druhů náboženství (někdy dvě i více v tu samou dobu). Indie má 25 států a sedm spojených teritorií, každé má svůj vlastní jazyk, oblékání, náboženství, rituály i jídlo.
Behem poslednich dni se lehce seznamujeme hlavne s nabozenskou rozdilnosti Indie. Je to jen jedna z mala zemi sveta, kde muzete behem nekolika dni navstivit tolik vyznamnych mist pro nekolik z nejvyznamnejsich duchovnich tradic.
Setkani prvni: Sikhismus v Amritsaru
Zacali jsme ve meste Armitsar u Zlateho chramu. Prijizdime sem uz za tmy potom, co jsme zdarne prekrocili pakistansko-indickou hranici. Posvatny chram vsech sikhu stoji uprostred ctvercove vodni plochy se vstupy ze vsech ctzr svetovych stran. Zlato z chramu se odrazi ve vecerni hladine a vsude kolem vas se ozyvaji hlasy a zpevy z cramu, kde je po vetsinu dne predcitano ze svate knihy sikhu, ktera se nazyva Adigranth.
Zlaty chram je nejsvatejsim mistem vsech siikhu. Kolem nas jich tu jsou ne stovky, ale tisice. Koupou se v posvatne vode kolecm chramu. Posedavaji a polehavaji ve vsech okolnich prostorach ve svych tradicnich turbanech, ktere skryvaji nestrihane vlasy, a s dlouhymi plnovousy. Jednim z pravidel sikhismu zalozaneho Guru Nanakem docela pozde, az v 15. stoleti, je pohostinnost a pomoc chudym. Pro poutniky i turisty prichazejici do Amritsaru to znamena prilezitost zapojit se do neuveritelneho systemu ubytovani i stravy zdarma, kterou vsem prichazejicim chram nabizi. Kazdy den tu mistni kuchyne pripravuje snidani a veceri pro nekolik tisic lidi, ke ktere se schazeji ve velkych jidelnach. Na zemi tu sedi zhruba 15 rad po sedesati lidech, obchazi je muzi s kybli s ryzi, tradicnim cockovym jidlem dal a plackami capati. To vse za nasledny dobrovolny prispevek. Na promenade v okoli chramu potkavame sikha nazrozeneho v Britanii (na svete je dnes asi 20 milionu sihu, z toho jich 3-4 miliony ziji prave v Britanii). "Jsem v Amritsaru poprve a jsem rad, ze muzu byt soucasti neceho tak nadherneho jako je tohle," rika pysne a ukazuje smerem k jidelne, ze ktere se stale ozyva treskot omyvaneho plechoveho nadobi.
Jeden z veceru, ktere jsme v chramu travili, prespavame na kraji vodni nadrze s vyhledem na chram. Z chramu se dlouhou dobu ozyva bubnovani a recitovani. Vidime ritualni odnaseni i prinaseni svate knihy. Budime se uprostred noci, kdy najednou z niceho spousta dobrovolniku s metlami a kbeliky zacne cistit cely proctor v okoli chramu. A cekame na vychod slunce a prvni paprsky osvetlujici pozlaceny chram.
Setkani druhe: Buddhismus v Dharamsale
Zatimco jeste rano jsme se divali na vychazejici slunce nad Zlatym chramem v Amritsaru uz vecer jsme ulehali na hotelu uprostred Dharamsaly. Mista, kde se pred padesati lety usadila tibetska exilova vlada v cele s dalajlamou a kam z Tibetu dodnes prchaji tisice Tibetanu.
Dharamsala je usazena v horach v podhuri Himalaji. Uz nekolik tydnu tu docela vydatne prsi a stejne tak je tomu i dnes. Na bahnitych ulicich stoji kaluze vody a vsechno pekne cvachta a barvi se do hneda. Prochazime ulickami kolem desitek stanku a kramku, kolem nas projizdeji za neustaleho troubeni motorky a auta. Misto, ktere jsme si predstavovali jako zapadle mestecko v horach plne meditujicich mnichu, je nakonec v leccems podobne ostatnim indickym mestum.
Navsteva buddhistickeho chramu a nasledne tibetskeho muzea vsak ma svou silu. Expozice v muzeu je sice slozena jen z panelu. Ale ty tu maji velkou vypovedni hodnotu. Fotky a texty o znicenych tibetskych chramech a lidech, kteri se vydavaji napric Himalajemi, aby se dostali z rodne zeme do zeme, kde muzou svobodne zit, jsem uz sice videl stokrat, ale tady, tak blizko tem, kterych se to vsechno tyka, to pusobi o dost silneji.
Mladi mnisi u chramu nad Dharamsalou.
Dharamsala je opravdu zasazena obchodnictvim az az. Stanku s vlajkami, tricky a cetkami vseho druhu s napisy "free Tibet", "save Tibet", atd. tu najdete opravdu nepocitane. Opravdu jsem si to misto predstavoval o dost klidnejsi, usedlejsi a duchovnejsi, ale realita je casto nekde jinde.
U kina v Dharamsale potkavame Cecha Marka, se kterym jsme se tu seznamili hned druhy den. Ten vypravi o tom, co mu o zdejsich Tibetanech vypravel jeden jeho kamarad: "Indove jet u moc nemaji radi. U spousty z nich je pry mnisstvi dost velka poza. Pres den chodi v rouchu a vecer navleknou dziny a jdou na diskoteku. Snazi sse vypadat jako asketove a potom vyndaji z brasny mobil trikrat drazsi, nez mam ja." Nevim, co si o tom vsem myslet, s mnichy jsme se totiz podrobneji do reci nedali. Pravda bude mozna nekde uprostred.
Setkani treti: Hinduismus v Haridwaru
Do Haridwaru prijizdime opet vecer. Po jidle vychazime na kratkou prochazku po brehu Gangy. Jet u jeste na zacatku sve cesty, ale uz je z ni veletok, kterym se vali obrovskou rychlosti spousta sedohnede vody. Podle legend Ganga sestoupila na zem z nebes, aby přinesla smrtelníkům pokání a soucit. Sestoupila na pokyn Bohů. Spadla na hlavu Šivovi a roztekla se po jeho rozcuchaných vlasech. Tyto vlasy jsou totiž horská údolí, jejichž bystřiny se nakonec spojí ve svatou řeku. Na brehu reky prespavaji stovky poutniku, zebraku a dalsich lidi. Dalsi se prochazeji, nekteri jen s turbanem, rouskou, holi a nadobou na vodu.
Druhy den vecer se pak ucastnime kazdodenniho hinduistickeho obradu Ganga Arati. Pri nem se kazdy vecer sejdou u reky tisice hinduistu, aby vykonali ocistny ritual. Knezi s ohni sestupuji po schodech az k rece. Maji na sobe ruzova roucha provadeji ruzne obradne ukony. Dav skanduje, do vseho hraje hudba a kazdou chvili nekdo pusti po vode lodku z listu plnou kvetu a se zapalenym knotem. Davem prihlizejicich prochazeji urednici v modrych kosilich a vybiraji vybiraji prispevky pro ruzne charitativni prilezitosti. Mala holcicka chce deset rupii za to, ze nam na cello maluje malou barevnou tecku – symbol pozehnani. Vse trva asi pul hodiny v zaveru davem prochazeji muzi a chlapci s miskami se zapalenymi ohni. Za drobny poplatek muzou prihlizejici projet dlanemi nad ohnem a neco si pritom prat. Ganga stale padi kolem nas, nekteri z ucastniku slavnosti se v ni zacinaji koupat. Sviti mesic, ktery jasne ozaruje oba jeji brehy…
Pohlad plamen a neco si prej…
Obradu u Gangy predchazela dopoledni navsteva hinduistickeho chramu Mansadevi. Ta sama je dost netradicnim zazitkem. Chram vypada trochu jako zabavni park. Ze stanku kolem nej hraje hlasite indicka hudba, lide proudi chramem vicemene urcenou trasou. Narazi pritom na spousty stanovist, kde si muzou koupit ruzne obetiny (kvety, provazky k navazani na strom prani, apod.). Ty pak o kus dal ritualne odhazuji nebo navazuji. Odpoledni chram je jeste poutovejsi. Prochazime uzkymi tunely a cestickami, ktere nas vedou kolem obrich barevnych soch opice (hanuman) nebo slona (ganesa). V jednu chvili prochazime umelou jeskyni, ktera vypada skoro jako v Koneprusich.
Rozmanitost a netradicnost podoby provadeni duchovnich prozitku je v Indii opravdu nekonecna. Za prvni tydny jsme zatim jen lehce nahledli do nekolika z nich. Tesime se, co dalsiho pro nas Indie prichystala, aby nase poznavani slona neskoncilo jenom u ocasu.