My home…
where I was born and raised
used to be warm and lovely
now filled with darkness and horror.
Free bird towards a free Burma
Aun Schan Su Ťij
Aun Schan Su Ťij strávila na základě zákona z roku 1975 o ochraně státu před nebezpečím ničivých živlů (známý jako 1975 Zákon na ochranu státu 10 B) více než 13 z posledních 19 let v domácím vězení. V těchto dnech z něj měla být propuštěna. Namísto toho však čeká v nechvalně proslulé věznici Insein v Rangúnu na výsledek soudního jednání. Státní prokuratura jí viní z porušení podmínek domácího vězení a hrozí jí dalších pět let domácího vězení.
Čtvrtého května totiž Američan John Yettaw přeplaval jezero, na jehož břehu stojí rangúnský dům Su Ťij, a zůstal v domě dva dny. "Bůh mě poslal, abych ji chránil. Měl jsem sen, že se ji teroristé chystají zavraždit," řekl Yettaw během výslechu.
Vládní představitelé neváhali ani okamžik. Tato událost pro ně byla ideální příležitostí, jak se na určitý čas opět zbavit osoby, jejíhož vlivu se stále tolik obávají. „Naneštěstí do domu pronikl americký občan. Na dva dny. Ona mu to umožnila. Konverzovala s ním a dala mu jídlo. A takové akce jsou porušením zákona. Právě proto nebyla jiná možnost než zahájit proces. Je nám z toho velice smutno," prohlásil na začátku soudního procesu brigádní generál Myint Thein.
Závěrečné slyšení bylo již několikrát odloženo. Prozatím poslední termín, kdy bude rozhodnuto o dalším osudu nejznámější barmské disidentky, byl určen na pátek 26. června.
Pro Aun Schan Su Ťij je tento proces dalším z řady kamínků, které skládá do své životní mozaiky při své nenásilné snaze o změnu vládnoucí síly v její zemi.
Aun Schan Su Ťij se narodila v posledních dnech druhé světové války, 19. června 1945 v tehdejším hlavním městě Barmy Rangúnu. Jejím otcem byl Aun Schan, armádní generál a zakladatel Komunistické strany Barmy. Dva roky po narození Su Ťij vyjednal nezávislost Barmy na Británii a dodnes se mezi Barmánci těší obrovské úctě. V tom samém roce však byl svými politickými protivníky zavražděn.
V roce 1960, kdy bylo Su Ťij patnáct let, byla její matka povolána do Indie, aby zde pracovala jako barmská velvyslankyně. Su Ťij tak pokračovala ve školní docházce na Lady Shri Ram College v Dillí. O čtyři roky později, když školu dokončila, se přihlásila na oxfordskou univerzitu. Tady studovala filozofii, politologii a ekonomii. Léta v Británii si bude navždy pamatovat také díky tomu, že tu potkala svého budoucího manžela Michaela Arise. Ten pocházel z Bhútánu a na Oxfordu studoval tibetskou kulturu. Po skončení studií se Su Ťij přestěhovala na čas do New Yorku, kde začala pracovat pro Organizaci spojených národů.
Poté několik let žila a pracovala v Japonsku a Bhútánu, ale nakonec se s manželem usadila v Británii, kde vyrostly její dvě děti, Alexander a Kim.V roce 1988 se vrátila do Barmy, protože její matka těžce onemocněla. V tom samém roce odstoupil dlouholetý vůdce vládnoucí socialistické strany generál Nei Win. Po jeho odstoupení vyšly do ulic tisíce Barmánců, kteří požadovali demokratizaci země. Vojenská junta však tyto demonstrace násilně potlačila a převzala moc.
Aun Schan Su Ťij, silně ovlivněná Gándhího filozofií nenásilí, se rozhodla aktivně vstoupit do politiky a usilovat o demokratizaci své země. „Když jsem byla malá, ptala jsem se matky, jestli si dělá legraci, že můj otec byl národní hrdina. Nicméně, když navždy odešel, rozhodla jsem se, že bych chtěla svůj život této zemi – zemi, kterou tak miluji a zároveň tak nenávidím. Jako dcera svého otce jsem tehdy nemohla zůstat lhostejná k tomu, co se všechno dělo," vzpomíná v pamětech.
První demonstrace, na které veřejně vystoupila, se konala 8.8.1988. Mělo to být šťastné datum. Na konci následujícího měsíce založila vlastní stranu Národní liga pro demokracii.
Generálům bylo brzy jasné, že se Su Ťij a její rostoucí popularitě musí brzy postavit. Byla jí nabídnuta svoboda, pokud odejde ze země, což odmítla.A tak byla 20. července 1989 v Rangúnu zatčena a dána do domácího vězení podle stanného práva, které umožňovalo uvěznění až na dobu tří let bez obvinění nebo procesu.
V následujícím roce vyhlásila junta volby. Su Ťij v nich kandidovat nesměla, ale její strana i tak získala 392 z celkových 485 křesel a přesvědčivě vyhrála. Junta však výsledky voleb prohlásila za neplatné a odmítla vítězům voleb předat moc. Generálové stupňovali tlak proti představitelům demokratické opozice a řada zvolených poslanců skončila za mřížemi.
V roce 1991 udělila komise norského parlamentu Aun Schan Su Ťij Nobelovu cenu míru. Kvůli svému věznění ji nemohla osobně převzít, a tak se místo ní do Osla vypravil její syn. Ve svých pamětech vzpomíná: „Alexander jel do Norska převzít cenu místo mě. Byla jsem velmi vděčná, že mi nakonec bylo dovoleno přednést děkovnou řeč jeho prostřednictvím. Věřila jsem, že to pro něj bude nádherná práce reprezentovat mě."
V červenci 1995 byla Su Ťij opět propuštěna z domácího vězení. Generálové jí vzkázali, že pokud opustí zemi, nepovolí jí návrat zpět. Su Ťij přitom tolik chtěla navštívit svou rodinu v Anglii. Zůstala tedy v Barmě a se svým manželem, který zemřel v roce 1999, se už nikdy neviděla
Další odsouzení do domácího vězení následovalo v září 2000. Po vyjednáváních vedených Organizací spojených národů (OSN) byla Su Ťij 6. května 2002 propuštěna. Tehdy prohlásila: „Nastává nový úsvit pro naši zemi".
Po gynekologické operaci, kterou Su Ťij podstoupila v září roku 2003, jí bylo povoleno se vrátit domu. Od té doby je však opět pod bedlivým dohledem svých věznitelů. Členové její strany na stránkách o své vůdkyni uvádí, že Su Ťij v domácím vězení cvičí, medituje, studuje francouzštinu a japonštinu. V těžkých časech relaxuje při hraní Bachových skladeb na svém pianu.
V sobotu 22. září 2007 se poprvé od roku 2003 na chvíli objevila u brány své rezidence v Rangúnu, aby přijala požehnání od buddhistických mnichů, kteří uspořádali pochod na podporu lidských práv. Následující den byla převezena do věznice Insein. Zmocněnec OSN Ibrahim Gambari se zasadil o to, aby byla převezena zpět do domácího vězení, kde zůstala dodnes.
Čeho se bojí generál?
Hlavním důvodem, proč junta stupňuje svůj tlak proti opozici v čele s její hlavní představitelkou, jsou parlamentní volby. Ty se v Barmě budou konat příští rok. Volby budou vypsány na základně nové ústavy schválené v celostátním referendu loni v květnu. O ústavě se tehdy hlasovalo jen několik dní po řádění cyklonu Nargis. Dokument o 194 stranách potvrdil všechny zákony omezující svobodu projevu, shromažďování, sdružování a určuje například, že třetinu křesel v obou komorách parlamentu musejí získat armádní důstojníci.
I když volby zřejmě vládní junta bez problémů vyhraje, mají generálové strach. Junta se sice stále těší z politické podpory dvou velmocí – Číny a Ruska (i z pravidelných dodávek zbraní z těchto států) – a potřebné finance získává od amerických ropných koncernů Unocal a Chevron Texaco nebo francouzského Total Oilu. Barmská ekonomika však zažívá krušné časy a popularita vlády klesá každým dnem. „Případný volební úspěch opozice záleží na tom, jak lidé budou moci volit, jestli budou volby svobodné a spravedlivé. Nemyslím si však, že by v nadcházejících volbách mělo mnoho lidí šanci jít do volebních místností a volit svobodně," odepsal mi z Thajska jeden ze spolupracovníků jedné z barmských prodemokratických organizací. Přál si však, abych jeho ani jeho organizaci nejmenoval.
Armáda, která kontroluje většinu života v zemi, stále spolyká kolem čtyřiceti procent státního rozpočtu. Barma má sice velké zásoby nerostných surovin, přesto je dnes jedním z nejchudších států světa. Zdražují potraviny i pohonné hmoty a inflace se pohybuje v hrozivých číslech. „Lidé v Barmě jsou velmi frustrování díky nedostatečnému zlepšování ekonomických a životních podmínek. Ale systematický útisk vlády lidem neumožňuje myslet na to, jestli by chtěli proti vládě něco dělat. Frustrace lidí roste každým dnem a může kdykoli vybuchnout," popisuje současnou situaci v Barmě zmíněný spolupracovník barmské exilové organizace.
Důležitosti voleb přidává i to, že brzy po nich bude zřejmě vybrán nástupce generála Than Šweie ve vedení strany. „On je posedlý zajištěním své bezpečnosti. Po volbách zřejmě odstoupí a dává si velký pozor na to, kdo bude v klíčových pozicích. Musí si být jistý, že nic nedopadne špatně," řekl BBC dřívější studentský aktivista Aung Naing Oo, který dnes žije v exilu v Thajsku.
To všechno jsou důvody, proč se generálové musí cítit ohroženi. A bohužel zároveň i důvody pro to, proč Aun Schan Su Ťij, vnitřně silná, přesto již velmi unavená žena nejspíš stráví i několik dalších let svého života v domácím vězení.
„Nemyslím si, že by vojenský soud Aun Schan Su Ťij osvobodil. Vojenská junta se obává, že by Su Ťij a její strana a ostatní opoziční strany mohly zničit její volby. Myslím, že ji odsoudí do vězení nebo do domácího vězení na dobu jednoho až pěti let," odhaduje v Thajsku žijící Barmánec.