Shodou okolností jsem se v posledních týdnech dvakrát krátce po sobě ocitl na hřbitově. Procházel jsem mezi hroby Slavína a strašnického hřbitova a očima těkal po náhrobcích. Po chvíli mě pokaždé zarazilo, jak často se na nich kromě jmen a letopočtů objevují i profese, kterým se ti lidé věnovali – mistr řeznický, kněz – buditel Č.M. Vysočiny, lesní rada, rolník, majitel hotelu… Každé jméno se rázem spojuje s konkrétní představou, co ten či onen člověk asi dělal. Na náhrobcích z dnešní doby povolání téměř vymizela. Je to vlastně docela pochopitelné. Některé pracovní pozice jsou tak obtížně popsatelné, že bychom vlastně ani nevěděli, co přesně si na náhrobek nechat napsat. Navíc svá pracovní místa i obory, kterým se věnujeme, tak často střídáme, že řada z nás by ani nemohla uvést profesi, které se věnovala většinu života. Když si vzpomenu na práce, kterými v posledních deseti letech prošla moje mamka, ani by se na běžný náhrobek nevešly (navíc bychom si tolik řádků při cenách ryteckých prací ani nemohli dovolit). Jsou to jen letmé pohledy, přesto o naší době vypovídají víc, než by se na první pohled mohlo zdát…
O několik dní později cestuju Prahou. Před očima se mi tentokrát míhají předvolební billboardy. I na nich mě brzy zarazilo něco, co má řada z nich společné – Doc. JUDr. Pavel Svoboda PhD., D.E.A., JUDr. Klára Samková Ph.D., prof. Jan Keller… Téměř každý z plakátů lákající voliče dává velký důraz na akademický titul (čím více titulů, tím lépe). I to o dnešku leccos říká. Namísto profesí se soustředíme na tituly. Co má takové sdělení o kandidátovi vlastně říkat? Má na nás díky tomu působit vzdělaně a zkušeně? Má být pro nás takto důvěryhodnější? Že to není žádná záruka, ukazuje aktuální kauza advokátky Samkové. Přesto se akademické tituly na billboardy dostaly i ve chvíli, kdy jejich tvůrci váží každé písmeno, které se na plakátu objeví.
Je vidět, že občas se zastavit a zamyslet se nad věcmi, které jinak jen přelétáváme rychlým pohledem, může být někdy docela důležité – obzvlášť před volbami.