Ultrapravicoví pořadatelé tří pochodů v Ústí nad Labem ohlásili jako důvod jejich svolání připomínku obětí bombardování města spojeneckými vojsky na konci druhé světové války. Připomenutí válečných časů se jim podařilo téměř dokonale. Ústí se v sobotu osmnáctého dubna stalo městem ve válečném stavu. Vylidněné ulice, zatlučené výlohy obchodů, stovky mužů v uniformách a proti nim stovky černě oblečených postav s pochodněmi a obličeji zakrytými šátkem nebo kuklou. Tento smuteční průvod však neměl primárně uctít památku obětí bombardování města. Jeho hlavním cílem bylo uspořádat další symbolickou a mediálně sledovanou akci českých neonacistů. Datum pochodu nebylo zvoleno náhodně, číslice 1 a 8 jsou skupinami hlásícími se k odkazu Adolfa Hitlera tradičně používány jako symbol odkazující na iniciály jeho jména. Ústecký pochod se zároveň konal dva dny před 120. výročím narození tohoto diktátora. Sraz pořadatelé nahlásili na Lidické náměstí. Až moc náhod na jednu událost.
K demokracii čelem, k neonáckovi zády
Ve chvíli, kdy je otevřená propagace nacismu v této zemi zakázána, se čeští neonacisté naučili užívat si svobod, které jim nabízí demokratické zřízení (které jinak tak nenávidí) plnými doušky. Využívají právních kliček a mediálního zájmu ke stále viditelnější propagaci své značky. Radním města Ústí nad Labem se tak i přes opakované pokusy nepodařilo ani jeden z tří ohlášených pochodů nepovolit. To, co zde schází však nejsou snahy o nepovolení akcí neonacistů před jejím uspořádáním, ale především tři další – snaha samotných občanů měst vyjadřujících nesouhlas s konáním takové akce v jejich městě, snaha zástupců měst rozpustit shromáždění na místě v případě že neodpovídá ohlášenému záměru a do třetice snaha policie o odsouzení lidí, kteří na akcích veřejně hlásali rasistická a xenofobní hesla, která jsou v rozporu se zákonem.
Minimálně v prvním případě se, zdá se, situace mění. Ústí nad Labem bylo prvním městem, kde se sami občané rozhodli ve větším počtu vyjádřit svůj nesouhlas s pochodem neonacistů – a ukázali jim záda. Občanská iniciativa „V Ústí neonacisty nechceme" během několika týdnů zmobilizovala město. Dobrovolníci zapojeni do této iniciativy uspořádali koncert, založili skupinu na Facebooku a vyhlásili fotografickou akci, při které jim stovky lidí nejen z Ústí poslaly fotografie svých zad se vzkazy pro neonacisty. Na popud té ústecké vznikly další iniciativy v Plzni a Přerově. „Domnívám se, že obdobné občanské iniciativy jsou účinné a nejde o žádné hazardování. Pokud se jedná o skutečně spontánní a nevynucené veřejně projevené odmítnutí neonacismu, je to efektivní prvek v boji proti pravicovým extremistum, kteří si často osobují právo hovořit za celý národ či všechny "slušné občany," říká k tomu politolog Miroslav Mareš, který se dlouhodobě zabývá problematikou pravicového extremismu.
Příklad by si česká města mohla vzít z Drážďan (i když zkušenost s nacismem je v obou zemích jistě rozdílná). Zde se v ulicích města každoročně schází deset až patnáct tisíc neonacistů z celé Evropy. Proti nim ale stojí skoro stejně početný dav protestujících, který se skládá z lidí různého věku a profesí od studentů až po politiky. „V Německu jsou projevy občanské společnosti proti pravicovému extremismu mnohem silnější a rozsáhlejší. Různé iniciativy tam existují na lokální, regionální i celostátní bázi. Jsou stabilní a nejedná se pouze o ad hoc projekty, jako je tomu v ČR. Angažují se v nich silně i odbory, což jsem v ČR nezaznamenal," dodává Miroslav Mareš.
Politolog Jan Charvát z Univerzity Karlovy pak v jednom z rozhovorů připomněl příklad jednoho amerického města, kde radní povolili pochod neonacistů s vlajkami, symboly a se vším všudy. Hned za nimi však jel kropicí vůz, protože starosta města rozhodl, že nechce, aby v jeho městě zůstala po neonacistech špína.
Je na vině shromažďovací zákon?
V souvislosti s ústeckým pochodem se opět objevilo volání po změnách ve shromažďovacím zákonu. Ústecký primátor Jan Kubata například řekl, že zákon „je úplně mimo mísu a že se s tím musí začít něco dělat, pokud nechceme takovéto projevy extremismu ve všech městech po celé republice." Neviděl bych tu situaci tak černě. Nesmíme zapomínat, že zákon se netýká jen akcí extremistů, ale všech ostatních shromáždění od studentských protestů proti státním maturitám až po protesty proti armádním potlačením demonstrací mnichů v Tibetu (kolik myslíte, že by přišlo lidí na vámi pořádanou podobnou akci, pokud by například byla prodloužena doba, kterou má radnice na povolení shromáždění třeba na týden?).
Myslím si, že současný shromažďovací zákon nepotřebuje výraznější úpravy. Co v České republice schází, jak už jsem uvedl výše, je odvaha zastupitelů města (na základě přítomnosti znalce na místě) rozhodnout o rozpuštění akce, která neodpovídá ohlášenému záměru. Když chtějí neonacisté pochodovat proti rasismu, ať si beze všeho pochodují, nikdo by jim v tom neměl bránit. Ve chvíli, kdy ohlášený účel změní, je však třeba zakročit a akci rozpustit.
Další mezerou je práce s tím, co na akcích neonacistů zaznívá. Pokud existují záznamy projevů (jako třeba těch z Plzně), které jsou rozhodně za hranou zákona a nic se s nimi po konání akce neděje, není už to problém shromažďovacího zákona.
Tlak na extrémní pravici tak musí být z více stran, nejde jen o to nepovolit akci před jejím konáním. Občané v Ústí a několika dalších městech ukázali neonacistům záda. Města a policisté by se však k nim měli spíše otočit čelem a ukázat jim ruce, které budou jednat.