Slunce pred chvili zapadlo za obzor a namesti v Esfahanu, ktere bylo az doted jako rozpalena plotna, se rychle zacina zaplnovat lidmi. Tahle volani muezzina svolava verici do mesity. Spolu s davem vchazime do Imamovy mesity, ktera stoji v cele stejnojmenneho namesti. Do modrou mozaikou vyzdobene stavby pootocene oproti pudorysu namesti, tak aby smerovala k Mekce, vchazi spolu s nami pestra smesice lidi. Mladi muzi si nesou notebooky pres rameno, starsi zeny pomalu pochoduji v cadorech zahalene od hlavy az k pate, divky si upravuji barevne satky a mezi tim vsim prosvitaji barevne kosile vousy zarostlych a opalenych cizincu.
Nabozenstvi hraje v zivote Irancu obrovsky dulezitou roli. V zemi se devadesat devet procent obyvatel hlasi k islamu. To slovo znamena „podrobeni se" ci odevzdani se Bohu. Kazdy devaty z nich je siita. Ti povazuji za pravoplatne vudce islamske obce jen potomky Muhammadovy rodiny a narozdil od druhe skupiny – sunnitu – by se meli modlit k Allahovi minimalne trikrat denne. Sunnitsti muslimove tvori v Iranu zbyvajicich deset procent ze vsech muslimu. Sunnite uznali po Mohamedove smrti za jeho nastupce jako voleneho chalifa zamozneho kupce Abu Bakra. Sunnite se obvykle modli petkrat denne. "Nemusime vsak pokazde chodit do mesity. Jde o to byt v case modlitby na klidnem miste, kde cloveka nic nerusi a muze v klidu vykonat modlitbu," vysvetlovala nam pred par dny nase teheranska hostitelka Najiah. Pred modlitbou si muslimove musi trikrat vyplachnout usta, trikrat vycistit nos, trikrat oplachnout tvar, umyt ruce az po lokty, umyt jednou hlavu smerem od cela k temeni a od nausnic nahoru. Trikrat si myji i obe nohy ke kotnikum. Pri modlitbe se pak dotykaji zeme sedmi castmi tela – obe chodidla, kolena, ruce a hlava – protoze sedmicka je pro islam vyznamne cislo prevzate zrejme z zidovsko-krestanske tradice. Prvni sura Koranu tak ma sedm versu a mnohe modlitby se opakuji sedmkrat, sedmkrat take obchazi poutnik v Mekce svatyni Kaabu.
"Nemusime se ani modlit presne ve stanoveny cas, kdy k modlitbe svolavaji muezini, jen treba vecer je treba stihnout modlitbu do pulnoci," pokracuje Najiah. Do mesity nechodi lide jen za modlitbou, ale prichazi sem I kdykoli behem dne vyhledat stin, precist si noviny, potkat se a rozpravet se znamymi nebo proste spat. Za nekolik dni vypukne v muslimskem svete postni mesic Ramadan, pri kterem udajne prorok Mohamed obdrzel prvni Bozi zjeveni. "Pri nem bychom od vychodu do zapadu slunce opravdu nemeli pit ani jist. Ne kazdy to ale dodrzuje. Kdyz mame hlad nebo zizen, muzeme se nekde v ustrani najist nebo napit," vysvetluje Najiah.
Damska jizda
Nabozenska tradice islamu je v Iranu stale silne spojena s rozdilnym pristupem k muzum a zenam. Oddeleny vstup do mesit je pro vetsinu zapadnich turistu znamym faktem. Co vas ale pri prvni ceste do teto zeme preci jen trochu prekvapi, je tyc u vchodovych dveri do autobusu mestske hromadne dopravy, ktera uz od nastupu rozdeluje autobus na muzskou predni a zenskou zadni cast. Stejne tak cajovnik v cajovne, ktery vas bude tak dlouho presvedcovat o tom, ze pro vas ma lepsi misto s krasnym vyhledem, az se ukaze, ze ta cast, kam jste si s pritelkyni sedli, je urcena jen pro muze. Lpeni na techto pravidlech se vsak u jednotlivych lidi dost lisi. Ukazuje se to treba i na podavani rukou opacnemu pohlavi. Zastanci tradic by takovou vec nikdy neudelali, jak jsme se nekolikrat presvedcili, za to hlavne mladi lide nemaji s podanim ruky komukoli sebemensi problem.
Nase iranska hostitelka Najiah zije v petadvaceti letech ve spolecnem byte s rodici a se svym bratrem. Neni to nic zvlastniho. Mladi Iranci casto zustavaji u rodicu az zhruba do triceti, kdy se ozeni nebo vdaji a odejdou z domu. Pred svatbou se s partnerem nesmi na verejnosti vest za ruce ani objimat, pohlavni styk je pred obradem take zapovezeny. Na to vsechno je cas az po svatbe. Nasledkem byla strme stoupajici porodnost. "Ajatolahove pak ale vydali narizeni, ze muzeme pouzivat antikoncepci. I diky tomu se porodnost v Iranu vratila na uroven evropskych statu," vypravi pred Imamovou mesitou jeden esfahansky student. Svatba je pro muslimske zeny v Iranu velmi vyznamny den. Pro vetsinu z nich je jedinym dnem v zivote, kdy mohou byt na verejnosti a pred ostatnimi muzi cely den bez zakryte hlavy. "S nosenim satku nemam problem, je to soucast nasi kultury," rika Najiah. Ale vetsina mladych zen, se kterymi se posleze potkavame, s ni v tomto nesouhlasi.
Partie mezi sendvici
Islam nastesti nezakazuje jezeni na zemi a na verejnosti (krome ramadanu). V pripade tohoto zakazu by se zrejme vzbourila cela zeme. Iranci jsou totiz opravdu narodem piknikaru. Teto cinnosti (nebo tomu, jak bychom ji u nas nazvali – tj. sezeni v parku a spolecne sporadavani spousty pochutin prinesenych v taskach nebo kosich) se venuji naprosto vsude – v krasnych parcich, na namestich, v cajovnach uprostred mest i v horach, pres den ve stinu parku i vecer pred mesitou, kdyz se setmi. Rozbali barevne deky a koberce, zapnou prenosne plynove varice a z velkych kosu zacnou vyndavat jidlo a cajove konvice. Uprostred parku pak stoji ruzne telocvicne naradi, na kterych se mladi i stari pred nebo po pikniku protahuji a nebo kamenne stolky se sachovnici uprostred a ctyrmi zidlemi kolem. Na nich behem celeho dne skupinky muzu hraji sachy a spolecne hodnoti rozehrane partie.
Soucasti islamske viry je i obrovska pohostinnost, se kterou se setkate na kazdem kroku. Od prodavacu kobercu, kteri vas pozvou na caj, po nabidky na pohosteni a ubytovani od spolucestujicich, kteri s vami jedou autobusem. Iranci se zajimaji o zivot na zapade i o to, jak se my Evropane divame na jejich zemi a soucasnou politickou situaci. "What' s your idea about Iran?" je otazka, kterou slysite stejne tak casto jako to, jak se jmenujete a odkud jste.
Uvolnete se, prosim
Vetsina Irancu, ktere jsme potkali, tak zije obycejne zivoty jako vetsina z nas Evropanu. Ty jsou vsak pevne svazany s islamem, ktery je pro neoddelitelnou soucasti kazdeho dne. Avsak predstava o nabozenskych fanaticich, kteri nemysli na nic jineho, nez jak vymytit ze sveta krestany a zidy a ovladnout ho, je dost mylna. "Dneska rano jsem u mesity potkal immama a ten mi z niceho zacal vypravet o tom, jak je skvele, ze jsem krestan, ze mame spolecneho boha a jak ma rad vsechna nabozenstvi," vypravi jeden francouzsky turista na terase hostelu v Esfahanu. "Nechapal jsem, proc to rika, ale vlastne ma pravdu."
Iranska kultura je odlisna od te nasi. V mnohem se neslucuje s tou evropskou a s mnohymi jejimi pravidly nemuzeme souhlasit, ale jeji prazaklad je stejny – zit klidny spokojeny zivot ve spolecnosti svych blizkych.