Starší žena s bílými vlasy drží v ruce mikrofon a pomalu a klidně vypráví. V hledišti před ní sedí na židlích skupina sedmnácti lidí a soustředěně naslouchají jejímu hlasu. „A to je vše, co jsem vám chtěla říct. Hlavně abyste byli šťastní z toho, že můžete žít v demokratickém státě a abyste se stavili proti všem idejím, které by proti němu vystupovaly,“ končí své vyprávění Miloslava Suchánková. Je jednou z mála lidických žen, které přežily deportaci do koncentračního tábora v Ravensbrückenu po atentátu na říšského protektora Heydricha. Lidice opustila v devatenácti letech v roce 1942, když se sem s ostatními přeživšími na konci války vraceli, vůbec nevěděli, že obec byla srovnaná se zemí a většina mužů zastřelena německými vojáky.
V publiku jsou novináři a novinářky z několika zemí – kromě České republiky i ze Slovenska, Maďarska, Moldavska nebo Bulharska. Ještě před chvílí se v podmračeném deštivém dni procházeli pietním místem, kde dříve stála vypálená obec Lidice. Dnes je ještě čeká přednáška o antisemitismu v českých denících během druhé světové války, poté návrat do Prahy a zítra třetí den mediálního semináře o rasismu a krajní pravici.
Seminář uspořádalo občanské sdružení In-Iustitia, které se věnuje právní pomoci obětem násilí z nenávisti. „Myslíme si, že média jsou velmi silným činitelem, který významně ovlivňuje sympatie nebo nesympatie veřejnosti k aktivitám krajní pravice. Proto bychom rádi tímto seminářem zprostředkovali účastníkům osobní zážitek z místa úzce spojeného s ideologií nacismu, základní informace o současné krajní pravici, ale i o tom, jakým způsobem o ní psát, aby novináři nepopisovali její aktivity bez patřičného kontextu a paradoxně tak nedělali jejím příznivcům zadarmo reklamu,“ říká Klára Kalibová, ředitelka sdružení In-Iustitia.
Polarizovat či nepolarizovat?
Před Bulharkou Antoanetou a kolegy z její skupiny leží článek o pochodu příznivců krajní pravice Svitavami, který uspořádali na protest jejich uvězněného soukmenovce Vlastimila Pechance. „Jak byste takový článek přepracovali, aby byl lepší?“ ptá se lektorka Dana Moree z Fakulty humanitních studií. „Změnila bych hned titulek, aby nebyl tak patetický, nepsala tolik o akci policie, když se vlastně nic nestalo, namísto toho by mě zajímalo víc o obou skupinách, které tam proti sobě stály,“ říká Antoaneta. A přidávají se další. „To nejzajímavější případ Vlastimila Pechance je v článku až na konci a skoro nic se o něm nedozvíme,“ přidává studentka Lenka. „Přesně tak, máte spoustu dobrých nápadů. Jak ale vidíte analytické kulturně senzitivní psaní je vždy o dost náročnější a vyžaduje si více práce. Ale ve výsledku se podle mě vždy vyplatí. Jako novináři se totiž můžete rozhodnout, jestli budete konflikty ve společnosti polarizovat nebo depolarizovat,“ říká Dana Moree v závěru bloku věnovaného konkrétní práci s články s tématikou aktivity krajní práce. Kromě tohoto bloku se účastníci seznámili ještě s výsledky výzkumů o projevech rasismu, xenofobie a obrazu krajní pravice v českých a slovenských médiích a nebo panelové diskuze o tom, jakým způsobem ovlivňují informování o aktivitách krajní pravice a násilí z nenávisti nová média jako blogy a lokální servery.
Seminář byl součástí programu East East hrazeného nadací Open Society Fund. Obdobný seminář se bude v příštím roce konat v Bratislavě a následně možná i v dalších zemích. „Jen nás mrzí, že se na seminář nepřihlásilo více českých novinářů, kterým by podle nás přinesl řadu podnětů pro jejich další práci. Většinou se omlouvali s tím, že se nemůžou uvolnit z práce. Je škoda, že kvůli pracovnímu vytížení nemají čas na to, účastnit se akcí, které můžou přispět k tomu, aby jejich články byly kvalitnější,“ říká Klára Kalibová.