Reklama
 
Blog | Václav Zeman

Lobbuju, lobbuješ, lobbuje

Od volby prezidenta uplynul rok. S tímto výročím se na světlo vrátila největší kauza, která kdy volbu prezidenta v Česku provázela, médii nazývaná jako takzvaná kauza Savoy. Vypovídá především o lehkosti bytí, které si užívají čeští lobbisté.

Redakce deníku Aktuálně.cz uveřejnila záznam výpovědi Jiřího Weigla, kancléře prezidenta republiky, ve které potvrzuje, že před prezidentskou volbou inicioval v hotelu Savoy schůzku s lobbistou Miroslavem Šloufem a že na ní mimo jiné měl zjišťovat jeho možné angažmá ve prospěch zvolení Václava Klause.

Ať už bylo důvodem ke svolání schůzky cokoli, je toho mnoho, co se mi na schůzce Weigl-Šlouf nelíbí. Jde hlavně o to, jak je následně vysvětlována samotnými aktéry a jak snadno se v Česku pracuje lobbistům.

Když chce prezident přejít setkání svého kancléře s předním lobbistou mávnutím ruky a slovy: "Kontroverzní – nekontroverzní lobbista, to je slovo hodnotící typu… Ano, kolem politiků se pohybují desítky, stovky lidí, z nichž každého můžete označit za kontroverzního. Jeden se kousek více kamarádí s jedním, druhý se kamarádí s druhým, ta slova nechme." není to podle mě vhodné. Pokud se jeho kancléř těsně před volbou setkává s člověkem, který je kromě jiného známý tím, že je v kontaktu se zástupci ruských firem a obchodníky, z nichž ne jeden je sledován bezpečnostní službou, máme právo ptát se, o čem ti dva jednali.

Na první pohled se může zdát, že lobbista Šlouf sympatizující se sociální demokracií a prezidentův kancléř mohou jen těžko najít společnou řeč. Když se ale skoro po roce od zvolení prezidenta vynoří zprávy o nočním jednání šéfa ropné společnosti Lukoil Vagita Alekperova s prezidentem, už se tu určitý společný zájem objevuje. A teď nastává čas na konec mlžení a začátek vysvětlování.

Reklama

15:0 pro lobbing

Jak už bylo skoro před dvema lety psáno v Respektu, lobbisté mají v České republice opravdu volné pole působnosti, a to včetně parlamentní půdy.

Parlament nebo lobbisté sami by si proto měli sami zavést určité regule, které by jejich činnost alespoň částečně projasňovaly. Minimálně se jedná o záznamy toho, s kým se kdy na parlamentní půdě setkali nebo transparentnější uvádění klientů a toho, čí zájmy aktuálně hájí. O něco podobného se v loňském roce pokusil Evropský parlament. Jeho internetové stránky tak dnes nabízejí jednotný a přehledný rejstřík, ve kterém organizace vstupující na parlamentní půdu uvádějí, kdo jsou, o co usilují a o jaké oblasti politiky se zajímají. Zároveň pro dokončení registrace musí podepsat etický kodex, kterým se při jednání s Evropskou komisí budou řídit. Specializované lobbistické firmy musí v rejstříku uvést jména svých klientů. Problém je, že tato registrace je pouze dobrovolná. Dokud se něco podobného nestane v České republice, mají média i veřejnost právo spekulovat a to i klidně o tom nejhorším.

Vyvracení takových spekulací je potom na straně samotných lobbistů. Míč je na jejich straně hřiště. Pokud se ale nerozhodnou zahrát jej do autu a přitom se tvářit jako vítězové.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama