Reklama
 
Blog | Václav Zeman

Kdo je tady nepřizpůsobivý? (podle České televize)

 Je nepřizpůsobivý politik, který se odmítne podílet na korupčních praktikách ve chvíli, kdy se jim věnuje většina jeho kolegů? A proč to raději nechtít vědět…

„Prosím, zabývejte se tím, zda časté používání pojmu nepřizpůsobivý neposiluje už tak silně negativní vnímání Romů u zdejší společnosti.“ „Tento pojem není nijak spojen s Romy, označuje ti, kteří se nechovají podle daných společenských pravidel, a že je mezi nimi velká část Romů, je spíš k zamyšlení pro samotné Romy. Toto spojení posilujete spíše vy, tím, že na něj pořád upozorňujete.“ Tak by se ve zkratce daly shrnout jeden stránkový a jeden dvou stránkový dopis, který si vyměnili Petr Uhl a Annou Šabatovou a vedoucí právního oddělení České televize Michal Heldenburg.

Opět tak otevřeli zajímavou diskuzi, která se v souvislosti se zobrazováním Romů v českých médiích vede už několik let. Fenomén pojmu „nepřizpůsobivý“, který je v tuto chvíli pro češtinu a česká média zřejmě evropským unikátem, se tak opět vrací na scénu a nabízí se vhodná příležitost k zamyšlení nad tím, co nám opravdu přináší a zda jej i nadále používat.

Kdo je tady nepřizpůsobivý?

Podle vyjádření České televize (musím jej tak označovat, protože dopis pana je označen jako stanovisko České televize a kromě předsedy Rady České televize Milana Uhdeho se proti němu ze zástupců České televize dosud nikdo neohradil) lze za nepřizpůsobivého „označit každého, kdo nedodržuje zákony země, kdo se nechová tak, jak by se dle obecně uznávaných pravidel chovat měl; a může to být i každá menšina, která není schopna a ochotna přizpůsobit se většinové společnosti. Na tom není nic rasistického. Lidská společnost funguje tak, že se menšina přizpůsobuje většině. Nepřizpůsobivý je pak každý, kdo tohle nechápe, bez ohledu na etnický původ nebo barvu pleti.“

K tomu se nabízí řada otázek: Kdo všechno je v tomto pojetí nepřizpůsobivý? Je nepřizpůsobivý politik, který se odmítne podílet na korupčních praktikách ve chvíli, kdy se jim věnuje většina jeho kolegů. Byl nepřizpůsobivý ten, kdo se za komunismu nechoval podle hesla „kdo nekrade, okrádá rodinu“, ve chvíli, kdy s ním také souhlasila většina (a chovala se podle něj)? Jsem nepřizpůsobivý já (nebo pan Heldenburg) když zaspíme a přijdeme pozdě do práce? Nebo je ona nepřizpůsobivost, která je nevyřčeně, ale úzce spojována s Romy, stejně tak nevyřčeně ale úzce spojována jen s životem na sociálních dávkách a neplacením nájmu? Pak ale skupině těchto lidí říkejme „nezaměstnaní“ nebo „ti, kteří neplatí nájem“.

Co na tom vadí?

Nechci České televizi nijak zakazovat používání těch či oněch termínů, ale většina mediálních teoretiků se shodne na tom, že používání některých zjednodušujících výrazů může způsobovat zjednodušené a stereotypizující představy o určitých skupinách, osobách, apod.

Souhlasí s tím i sama Česká televize, která si do vlastního etického kodexu zařadila tento bod:

13.1 Program České televize nesmí v divácích vyvolávat nebo utvrzovat představy, že lidé náležející k určité rasové, národnostní, etnické nebo sociální skupině mají pro tuto svoji skupinovou příslušnost jiné postavení ve společnosti než ostatní. Česká televize je povinna zdržet se stereotypů v popisování konkrétních skupin, respektive jejich příslušníků.

Reklama

O tom, že výraz „nepřizpůsobivý“ je právě takovým výrazem, který podobnou zjednodušující představu vzbuzuje potvrdí (na rozdíl od jednoho výkladu vedoucího právního oddělení) jakákoli odbornější analýza provedená někým, kdo se v posledních deseti letech podrobněji zabýval českým jazykem. Stejně tak by ji potvrdila náhodná anketa provedená na vzorku kolemjdoucích v jakémkoli místě republiky.

To, že Česká televize nedodržuje vlastní nastavená pravidla a ještě popírá jejich platnost, je tím, co mi na celé události vadí asi nejvíc. Proč tedy mít takové interní pravidla, ve chvíli kdy nemají žádnou platnost? Jsou pouze zástěrkou navenek, na kterou se dá poukázat ve chvíli, kdy někdo poukáže na potřebnost jejich existence? Karel Hvížďala mi k tomu v jednom rozhovoru řekl: „Samotné kodexy nic nevyřeší, pokud je nebudeme dodržovat, pokud se nezmění výchova ve školách, pokud na univerzitě nebude při výuce žurnalistů kladen velký důraz na etiku a pokud se nebudou eticky chovat ti, co vzory chování ve společnosti vytvářejí, to znamená hlavně politici, kteří jsou lidem stále na očích.“

Co používat místo toho?

Častým dotazem kritiků diskuze nad užitečností používání pojmu „nepřizpůsobivý“ je: A co tedy máme používat místo toho? Tímto směrem však není dobré vést úvahy. Nechtějme v tomto případě pojmenovávat celou skupinu, která je tak rozdílná navíc výrazem, který nepřesně tenduje k etnickému pojmenování. Namísto toho se nabízí jako smysluplné řešení používat celou škálu výrazů, které nabízejí možnost konkrétního pojmenování určité skupiny nebo určitého problému. Proč nehovořit a nepsat o „chudých lidech“, „sociálně slabých“, „dlouhodobě nezaměstnaných“ nebo o „obyvatelích sociálně vyloučených lokalit“.

Chápu média a jejich potřebu mít pro označení skupiny pokud možno jediný a všem čtenářům na první pohled srozumitelný pojem (z důvodu co nejsnadnějšího a ničím nerušeného přijímání mediálního sdělení). Ale opravdu jsou případy, kdy toto nutné zjednodušení může škodit, média jsou si toho sama vědoma, jen toto vědomí dosud neumí naplňovat v praxi.

A nebo to po nich jako jejich publikum málo chceme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama