Protože obec formuluje takto:
„V době nejistoty a ohrožení čekáme vystoupení silné osobnosti, která i přes náročnost a obtížnost situace vystoupí před nás, informuje o aktuální situaci, vyjádří účast s těmi, kterých se krizová situace dotkla, představí možná řešení a uklidní nás v tom, že se situaci i přes náročnost daří řešit“

– jak „i přes náročnost a obtížnost situace vystoupí před nás“? Dotyčná silná osobnost nevystoupí před nás, nýbrž před kamery. Silná osobnost se nebrodí se v holínkách.
– jak “informuje o aktuální situaci”; v době internetu?
– jak ”vyjádří účast”? Účast na čem, na vytopení sklepa?
– jak to vypadá, když ”se krizová situace dotkne”!? Pohladí?

Jazyk je výstupem z myšlení, takto generátorem reality. Jak mluvíme, tak „promíjíme“, „žehlíme kapesníčky“, do kterých pak „smrkáme dojetím“.
Copak jako slušný člověk mohu zařvat „a to hovado se ožralo, zrovna když nám voda vzala almaru“. Ne.
Nejsme hulvátci.
Porovnej: „politik si nedokázal odpustit skleničku“/“to hovado se ožralo“, nezní to tak lépe?

Ale uklidnilo mne, že „řada starostů, kteří prožili několik bezesných nocí v krizových štábech, se u svých voličů zapsala pozitivně“: -Milý deníčku, dnes nám na besídce pan starosta vyprávěl, jak to bylo před 12 lety. To tehdy on, na své obchůzce u říčky pod topoly, bylo asi tak kolem patnácte hodiny, že si prý pan starosta povšimnul, že voda vám začala tak nějak věru div-