Reklama
 
Blog | Václav Zeman

Hledání pozitiv na Pyrrhově vítězství Jiřího Paroubka

Je sklenice poloprázdná nebo poloplná? Asi moc dobře znáte ten tradiční příklad toho, jak můžeme k věcem přistupovat dvojím způsobem - negativně nebo pozitivně. Pokusme se pozitivně podívat na současnou politickou situaci v České republice po úterním odvolání vlády. Dá se na všech na první pohled nepříjemných událostech spojených s pádem vlády najít i něco pozitivního?

Negativum č.1: Nevhodná doba pro pád vlády

Pád vlády přišel opravdu v tu nejnešťastnější možnou chvíli. Vláda byla nedávno obměněna celkem rozumným způsobem, premiér v případě výměny ministra Řebíčka ukázal, že má vůli postavit se korupčnímu jednání a to i ve vlastní straně. I přes nejistotu toho, zda se nakonec americká vláda rozhodne projekt dokončit, se vládě podařilo dokončit jednání o výstavbě radaru na českém území a nastartovat schvalovací proces v parlamentu. Navzdory vnitřním neshodám v nejsilnější straně a nutno říci, že za vydatného tlaku opozice spěla ke schválení Lisabonská smlouva. Sice pomalu a ne v plném rozsahu, ale přesto vláda začala s realizováním několika důležitých reforem.

Pozitivum se v tomto případě pokouším vidět právě v řadě silných témat (samozřejmě společně s nezmíněnou finanční krizí), které nadcházející volební kampaň přinese. V minulosti si voliči mohli stěžovat, že kampaně českých stran byly neslané a nemastné a strany se v nich kromě vzájemného napadání neměly o co opřít. V této chvíli tomu tak není. Je tolik témat, která se ve velké míře v budoucnu dotknou našich životů a na která se jako voliči můžeme politiků ptát. Stačí si jen vybrat: zavedení eura, nasazení vojáků v zahraničí, privatizace ČSA, získávání peněz z evropských fondů, přímá volba prezidenta…

Negativum č.2: Nevhodné chování opozice

Reklama

Současná situace poněkolikáté ukazuje na nedozrálost a nevyspělost české demokracie a jejích politických představitelů. Jiří Paroubek a spolu sním další představitelé jeho strany bohužel podle všeho dosud pořádně nepochopili úlohu opozice v demokratickém systému. Jejím úkolem má sice být hlídat vládnoucí strany před zneužíváním moci a upozorňovat na případné chyby v exekutivě. Ale nejde přitom o permanentní snahu o to vládu svrhnout a nastoupit na její místo. Opozice má během celého volebního období – po volbách, které prohrála – permanentně a trpělivě ukazovat vlastní návrhy na řešení situací, které řeší vláda a nabízet občanům alternativu, kterou pro ně bude představovat v příštích volbách. K inspirativnímu příkladu nemusím chodit daleko, když tady v Británii můžu sledovat předsedu konzervativní strany Jamese Camerona. Jeho strana má podle výzkumů veřejného mínění dostatečný náskok před vládnoucími labouristy, s velkou pravděpodobností tedy vyhraje příští volby. O Cameronovi se často mluví jako o budoucím premiérovi. Snaží se ale v této situaci svrhnout vládu a dostat se k moci už teď? Nikoli. Vládu sice permanentně kritizuje, ale permanentně nabízí alternativní návrhy, které přinese jeho vláda po volbách. (jako například změny v daňovém systému, nové plány pro britské školy, atd.)

V čem tedy hledat v tomto případě pozitivum? Věřme, že současné svržení vlády bude pro Jiřího Paroubka a ČSSD (ale vlastně nejen pro ně) příslovečným Pyrrhovým vítězstvím, které pro budoucí generace politiků ukáže, jak se má chovat opoziční strana a jak je i přes kvantum nespokojenosti dobré počkat na řádné volby a neusilovat o svržení vlády, dokud situace není opravdu kritická.

Negativum č.3: Nezájem lidí o politiku

Současná situace není kritická, ale je opravdu vážná. Nejde jen o evropské předsednictví a celosvětovou finanční krizi, ale především o pokračující znechucení občanů České republiky z politiky. Samo znechucení není až zas tak hrozné, svým způsobem k Čechům tak trochu patří. Mnohem nebezpečnější je dlouhotrvající a stále vzrůstající nezájem veřejnosti se o politiku více zajímat a aktivně se do ní zapojovat. Přitom kdy jindy by měl mít národ oči na stopkách a zajímat se o to, co se děje ve veřejném prostoru a jaké recepty na řešení problémů kdo nabízí, než v době krize?

Současná situace tomu, aby se zvýšil zájem občanů o politiku, vůbec nenahrává. Byla odvolána vláda a většina z nás vlastně ani nedokáže říci proč kromě toho, že se nelíbila opozici. Stranám chybí výrazné osobnosti, které by dokázaly srozumitelně popsat současné problémy a s nimiž by se voliči mohli identifikovat.

Přes to všechno je dost dobře možné, že současná situace se pro spoustu lidí stane tou pověstnou poslední kapkou. Právě tou, která je naopak vyburcuje k tomu, že začnou politiku sledovat trochu podrobněji, přeruší svoje několikaleté nechození k volbám a svůj hlas do urny tentokrát vhodí. Rekordní televizní sledovanosti loňské prezidentské volby i pátého pokusu o svržení vlády by tomu mohly napovídat.

Jsem právě na konci psaní článku, které mě tentokrát opravdu dost vyčerpalo. Hledání pozitiv na současné české politické scéně se totiž skoro rovná práci v dolech nebo u továrního pásu. Říká se, že z každé krize vzejde ten, kdo jí prošel, o něco silnější a posílený o to, že ví, co bylo uděláno špatně a kudy cesta nevede. Odpověď na otázku, kdo ze současných politiků tuhle zkušenost v posledních měsících nabyl, však zatím bohužel nemám.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama