Před dvěma lety totiž velký senát Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku rozhodl 13 hlasy proti čtyřem, že praktiky segregování romských žáků zařazovaných do zvláštních škol pro mentálně postižené jsou formou protiprávní diskriminace, která porušuje základní lidská práva. „Soud dnes vynesl historický rozsudek, podle něhož nemá diskriminace místo v Evropě 21. století," řekl tehdy James A. Goldston.
Jaká je situace v České republice dva roky po tom, co byl vyřčen rozsudek i tato slova?
Jedním z vodítek při hledání odpovědí na tuto otázku mohou být vládní zprávy o provedených opatřeních k rozsudku Evropského soudu, které Česká republika zasílá do Štrasburku dle dohodnutého harmonogramu. Zatím poslední, v pořadí druhá, zpráva byla odeslána v červnu tohoto roku.
Tato zpráva uvádí výsledky dvou analýz zaměřených na zjištění informací o situaci romských dětí v českém vzdělávací systému. Šlo o první etnicky orientované studie, které by měly být podkladem pro další opatření. Od září roku 2008 do března 2009 vznikly dvě analýzy. První analýza mapovala míru individualizace pedagogického přístupu k žákům a žákyním se speciálními vzdělávacími potřebami (realizátor Člověk v tísni, o.p.s.) a druhá byla zaměřená na mapování vzdělanostních šancí romských žáků a žákyň žijících v blízkosti sociálně vyloučených lokalit (realizátor GAC spol. s. r. o.).
Autoři analýz upozorňují, že vznikly na vzorku přibližně 100 základních škol, které se nacházejí přímo uvnitř nebo v blízkosti sociálně vyloučených lokalit. V nich žije asi 60 – 80 tisíc Romů, tedy přibližně jen jedna třetina z celkového odhadovaného počtu Romů žijících v České republice, výsledky proto nelze zobecňovat na celou Českou republiku.
Přesto však data z obou výzkumů ukazují na stále neutěšený stav v oblasti vzdělávání romských žáků na českých školách.
Analýza společnosti GAC uvádí, že ve zkoumaných specializovaných školách, tedy mimo hlavní vzdělávací proud, se vzdělává 28 procent romských žáků. Pravděpodobnost přechodu na speciální školu je u romských žáků oproti ostatním 3,5krát vyšší. Tyto děti jsou diagnostikovány jako děti s lehkou mentální retardací, tou přitom trpí v každé populaci asi 2 až 3 procenta lidí.
Cílem druhé analýzy vypracované společností Člověk v tísni bylo zjistit, jak jsou různé typy škol a jejich pedagogové připraveni naplňovat individuální potřeby dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a jaké k tomu používají postupy a prostředky. Analýza se zaměřovala jak na práci s dětmi s různými druhy zdravotního a mentálního znevýhodnění tak na práci se sociálně znevýhodněnými dětmi.
Analýza tvrdí, že dobré podmínky pro integraci dětí se speciálními vzdělávacími potřebami jsou dnes zhruba na jedné třetině zkoumaných škol. Přibližně na čtvrtině škol zařazených do výzkumu takové podmínky vytvořeny nebyly a v současné době není v silách škol je vytvořit.
Jednalo se například o dostatečnou personální kapacitu, využití speciálního pedagoga, adekvátní vybavení nebo zařazení potřeb dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do školních vzdělávacích programů. Individuální integrace těchto dětí ve školách hlavního vzdělávacího proudu je podle analýzy stále spíše záležitostí jednotlivců než obecným trendem.
„Školami realizovaná opatření mají zpravidla charakter reakce na důsledky, nikoliv na příčiny sociálního znevýhodnění žáků a jejich efektivita je tak zpravidla dočasná. Odstranění příčin sociálního znevýhodnění je mimo možnosti škol samotných a vyžaduje systémový přístup a multidisciplinární spolupráci," stojí ve vládní zprávě.
Respektujeme se
Situace však není na všech místech republiky zcela kritická. Mezi českými školami najdeme i několik takových, kde se integraci žáků se specifickými potřebami snaží řešit rozumným způsobem.
Uveďme dva příklady takových škol. První z nich je základní škola Lačnov ve Svitavách. Ta se snaží cíleně pracovat na integraci všech dětí. Školu navštěvuje třetina dětí se specifickými vzdělávacími potřebami a to jak sociokulturně znevýhodněné děti, tak děti s poruchami učení.
„Inspirovali jsme se alternativními programy waldorfské školy nebo školy Montessori, získali jsme dva granty z evropských fondů a teď k nám jezdí děti z druhého konce Svitav nebo dokonce z jiných měst," řekla týdeníku Respekt ředitelka školy Radoslava Renzová. Ještě před čtyřmi lety přitom škole hrozilo zavření.
Na škole funguje asistent pedagoga a řada dalších aktivit. Děti a učitelé si sestavili vlastní pravidla. V pravidlech dětí je na prvním místě uvedeno: „Respektujeme se". Jedno z pravidel učitelů pak zní: „V každém svém žákovi vidí a uznává osobnost a podle toho s ním jedná, to znamená nepokořuje a nezesměšňuje ho, usměrňuje ho důstojnými prostředky." Všichni učitelé svitavské školy se účastnili seminářů o specifických vzdělávacích potřebách s názvem Respektovat a být respektován. Na semináře přicházeli i rodiče a učitelé dalších škol v okolí.
Od začátku října škola realizuje tříletý projekt s názvem Partnerství bez předsudků. V jeho rámci budou vznikat individuální vzdělávací plány pro každé zapojené dítě, škola bude provozovat socioterapeutické dílny zaměřené na rozvoj dovedností a nebo zajišťovat pedagogicko- psychologickou podporu pro rodiče. Základní škola Lačnov se na podzim tohoto roku stala jednou z prvních čtyř škol, které získaly certifikát Férová škola pro školy, které podporují rovný přístup ke všem dětem. Tento certifikát uděluje organizace Liga lidských práv a zaštiťuje jej ministerstvo školství.
Komunitně, ne izolovaně
Druhým příkladem může být Základní škola na Lyčkově náměstí v pražském Karlíně. Ta se na integraci romských dětí nijak speciálně nezaměřuje. Přesto tu i díky jejímu profilování coby komunitní školy usilující o reflektování potřeb místa, kde se škola nachází, dochází k celkem přirozenému a bezproblémovému zařazování romských dětí do výuky.
„Na škole máme přibližně deset procent romských žáků. To znamená, že v každé třídě je jedno nebo dvě děti. Myslím si, že to je tak akorát, aby všechny skupiny, i včetně dětí cizinců, žily vedle sebe v normálu a nacházely k sobě bezproblémovou cestu," říká ředitel ZŠ Lyčkovo náměstí Jan Korda.
Zhruba třicet ze tří set dětí školy pracuje podle individuálních vzdělávacích plánů, z nich je Romů šest. Jde především o poruchy učení. Nejčastěji s češtinou a matematikou, kdy se například někteří páťáci učí učivo, které je jinak v plánu druhé třídy. „Ostatní věci ale bez problémů zvládají. Nevidím tedy důvod, proč je od ostatních izolovat," říká ředitel Korda.
Na škole pracuje speciální pedagog a dva asistenti pedagogů. Škola teď uvažuje o zavedení nějaké formy takzvané „odpolední školy", která by umožňovala žákům, kteří nemají doma dobré podmínky k učení, připravovat se ve škole po vyučování. „Problém jsou peníze, protože na asistenta granty seženu, na tohle už těžko. Zároveň je těžké některým rodičům tuhle možnost vysvětlit tak, aby zůstala dobrovolná. Nechci dávat odpolední školu za trest."
Karlínská škola se snaží profilovat jako komunitní. Taková škola má být otevřena pro veřejnost a okolí, snaží se v co nejvyšší míře spolupracovat s rodiči a zapojovat je do chodu školy. „S rodiči romských žáků se nám to daří jen ojediněle. Panuje tu bohužel nedůvěra z jejich strany i ze strany ostatních rodičů. Jako velký úspěch vnímám každý případ, kdy se nám to podaří zlomit," dodává Jan Korda.
Kudy dál?
Receptů na to, jak přetrvávající segregační praktiky českých škol zmírnit, existuje celá řada. Mezi těmi nejčastěji uváděnými jsou ještě větší zapojení asistentů pedagogů, vzdělávání pedagogů a dalších pracovníků škol a intenzivnější spolupráce s rodinami žáků.
Institut asistenta pedagoga je jedním z těch, které se nesporně osvědčily. Podle analýzy GAC vydrží ve třídách bez asistenta pedagoga povinnou školní docházku v původní třídě hlavního vzdělávacího proudu do třetí třídy 6,5 romských žáků z desíti, ve třídách, kde asistenti působí, je to v průměru 7,5. Na školách v České republice v roce 2009 pracovalo 430 asistentů, přesto je jejich potřeba vyšší.
Pedagogové ani jejich asistenti by se však neměli zaměřovat čistě jen na děti s poruchami učení nebo chování, ale měli by být schopní pracovat co nejvíce individuálně s každým konkrétním dítětem. A to i v kontextu prostředí, ze kterého pochází, včetně sociálně vyloučených lokalit. Se specifiky tohoto prostředí se však zatím seznamuje jen velmi málo speciálních a ještě méně běžných pedagogů. Jinými slovy není dobré dívat se na sociálně znevýhodněné děti jen očima chorob, ale zajímat se i o sociokulturní vlivy na jejich chování i o to, jak s těmito vlivy pracovat.
„Česká škola jako by dokázala úspěšně pracovat prakticky jen s těmi dětmi, které rodina adekvátně připraví a v průběhu školní docházky průběžně doučuje to, co se dítě ve škole nenaučí. V případech, kdy rodina nevytváří dobré podmínky pro vzdělávání, se školou nespolupracuje či dokonce její práci bojkotuje, český vzdělávací systém dítěti zpravidla neumí pomoci, nemá jim co nabídnout," říká k tomu autor jednoho z výzkumů Zdeněk Svoboda ze společnosti Člověk v tísni.
Mnoho romských dětí tak stojí před volbou – mají zůstat na běžné základní škole a potýkat se s trvalými vzdělávacími neúspěchy nebo zažádat o přechod na školu praktickou, kde však získají neplnohodnotné vzdělání, se kterým jen těžko uspějí na trhu práce. Ministerstvo školství od začátku července spustilo celonárodní projekt Centra podpory inkluzívního vzdělávání. V rámci tohoto projektu vznikají centra, jejichž zaměstnanci informují školy o existujících podpůrných opatřeních a možnostech a spolupracují se školami při nastavování proinkluzívních strategií ve školách.
Ministerstvo školství zároveň pracuje na dalších systémových zlepšeních. Jedním z nich je „Metodické doporučení k zabezpečení rovných příležitostí ve vzdělávání dětí, žáků a žákyň se sociálním znevýhodněním", které je v současné době připraveno k předložení do gremiální porady. „Smyslem tohoto doporučení je přispět k zajištění podmínek pro poskytování podpůrných a vyrovnávacích opatření pro děti se sociálním znevýhodněním především v běžných školách a předcházení nadměrnému zařazování těchto dětí a dětí z odlišného kulturního a sociálního prostředí do škol pro děti se zdravotním postižením," říká Iveta Němečková z odboru pro rovné příležitosti ministerstva školství:
Dokument se vztahuje k předškolní přípravě a vzdělávání v mateřských školách i vzdělávání v základních školách. Doporučení má napomoci intenzivnější spolupráci škol se školskými poradenskými zařízeními a diagnostice speciálních vzdělávacích potřeb ve vztahu k dětem se sociálním znevýhodněním.
Dlouhodobé koncepční řešení má přinést Národní akční plán inkluzívního vzdělávání, který bude hotový na přelomu roku. Ten nastaví komplexní opatření a hlavní změny potřebné pro zajištění inkluzívního vzdělávání včetně těch pro sociálně znevýhodněné děti.
„Celý problém je však řešitelný pouze v kontextu celé rodiny. Veškeré podpůrné aktivity je potřeba koordinovat a účinně propojovat s dalšími subjekty jako sociální odbor, neziskové organizace, poradenská zařízení, ale také třeba policie a další," dodává Zdeněk Svoboda.
Článek byl uveřejněn na serveru Romea.cz.